Dámy a pánové, pane ministře, páni ministři,

dovolte mi, abych tady před vás předstoupila s krátkým svým projevem nebo shrnutím, pár myšlenek k žádosti, se kterou vláda předstoupila. Takže vláda před nás opět předstoupila s žádostí o prodloužení nouzového stavu a já se musím přiznat, že mě to trochu překvapilo. Překvapilo mě to proto, protože když poslouchám vyjádření ať už pana premiéra Fialy, nebo pana vicepremiéra a ministra Rakušana, ale i dalších členů vlády, tak v podstatě neustále zaznívá chvála. Nebo spíše bych měla říct samochvála. V těch vyjádřeních se neustále opakuje, že uprchlickou krizi vláda zvládá skvěle, a vlastně má člověk skoro až pocit, že všechno je zalité sluncem a natřeno nazeleno. Až tak nazeleno, že jsem nabyla dojmu, že už nouzový stav vlastně není ani potřeba.

Chápu, že když vládu nechválí nikdo jiný, tak se po těch zádech musíte poplácat sami, ale stejně bych byla ráda, aby to zde zaznělo, protože opravdu to tak není. Vláda v mnoha věcech selhala a nadále selhává. Některé věci ještě napravit jdou, některé už jsme ale prošvihli. Mnohé z toho vám ani nechci vyčítat, ta situace je nová, určitě složitá a chyby se dají očekávat. Proto bych ale očekávala možná jistou míru pokory, kterou bohužel nevidím.

To, co vyčítám v první řadě, je chaos. Dodnes nevíme, kolik lidí tu vlastně máme. Nevíme, kde se pohybují, nevíme, kolik lidí se vrací, nevíme, kolik lidí tu v tuto chvíli plánuje zůstat déle, neznáme ani profesní profil těchto lidí. To jsou ale jen ty základní údaje a většinu z nich jsme měli získat už při první registraci. Teď to vláda chce dohánět, ale to už samozřejmě půjde velice těžko. Tam jste skutečně zaspali. A já bych zde chtěla panu premiérovi, případně panu vicepremiérovi Rakušanovi, pokud bude mít lepší informace, položit úplně základní otázku. Kolik je v České republice v tuto chvíli uprchlíků? Dlouhodobě se pracovalo s číslem 340 tisíc. Ještě začátkem května pan vicepremiér Rakušan tvrdil, že lidé přicházejí, ale i odcházejí a situace je stabilní. V neděli, tuto neděli, co byla, jsme se v Otázkách Václava Moravce ale najednou dozvěděli, že už 140 tisíc lidí odešlo a v tuto chvíli se u nás nachází 200 tisíc ukrajinských uprchlíků. Když pominu, že jsme ale nezaznamenávali v posledních dnech žádné zprávy o nějakém hromadném opouštění České republiky, tak včera na jednání sociálního výboru od lidí z Ministerstva vnitra bylo řečeno, že to tak není, a naopak je zde těch lidí o 10 tisíc více, tedy 350 tisíc. Jak to tedy je? Ten rozdíl je přece naprosto zásadní a jedná se přitom o zcela základní údaj, ve kterém bych čekala, že budete mít přehled. Jak se chcete o ty lidi postarat, jak je chcete integrovat, jak je chcete umístit na pracovním trhu, když ani nevíte, o kolika lidech to ve skutečnosti je?

O další nezvládnuté situaci víme všichni. Týká se romských uprchlíků na hlavním nádraží. Několik stovek lidí, převážně matek s dětmi, v naprosto žalostných podmínkách žilo mnoho dnů a až poté, co jsme na problém začali společně s médii upozorňovat a primátor Hřib, vlastně pirátský primátor Hřib, začal přes média dávat vládě ultimáta, tak se začalo alespoň něco dít. Spíše to obnažilo celý problém a jiný problém, a sice, že vláda neumí ty lidi relokovat v rámci republiky. Chybí motivace jak pro ty lidi, tak do dnešního dne i intenzivní komunikace s kraji v této otázce.