Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Kolegyně, kolegové, dovolte, abych požádala o zařazení bodu na projednání dnešní pokračující schůze s názvem Potěmkinovy vesnice ve státním rozpočtu. A prosím o zařazení dnes jako první bod dnešního jednacího dne.

Již od října minulého roku dlouhodobě upozorňuji, že předložený státní rozpočet pro rok 2023 byl jenom cárem papíru. Za prvé, který byl bez ohledu na následky sestaven tak, aby jeho deficit nezačínal trojkou.

Za druhé, byl sestaven tak, aby alespoň pro ty nejoddanější fanoušky ODS působil co do deficitu nižší. Za třetí, byl sestaven tak, aby ministr financí Zbyněk Stanjura neztratil svou tvář a mohl se tvářit, že konsoliduje.

Jenže, tento rozpočet samozřejmě není ničím jiným, než pověstnou Potěmkinovou vesnicí. Na některé, zcela zásadní chyby, jsem již upozorňovala při prvním čtení státního rozpočtu. Některé se ukázaly až časem. Problémem zůstalo, že tento rozpočet není reálný, stojí na plytkých základech a upřednostňuje dojem před samotným obsahem. Ostatně i dnešní pokladní plnění za duben, před chvílí, ve 14 hodin zveřejněné, mi dává za pravdu. Schodek 200 miliard, dámy a pánové. 200 miliard! K 30. 4. Dobrý den, pane předsedo, vaším prostřednictvím, paní předsedkyně. (K poslanci J. Bernardovi.) 200 miliard schodek, to je tedy peklo, peklo.

Pětikoalice jenom pokračuje ve svém pochybném marketingu, se kterým začala vlastně ihned po začátku svého mandátu. Pamětníci si jistě ještě velmi dobře pamatují, jak slíbili úspory na výdajové straně ve výši 100 miliard korun. A kvůli tomu jsme měli jedno extrémní dlouhé rozpočtové provizorium. Výsledkem byly škrty nikoliv za 100 miliard korun, ale za 34 miliard. Ovšem nikoliv na provozu státu, ale na prorůstových investicích nebo zdravotnictví. Zbytek zařídily inflační příjmy. A v tomto špatném rozpočtování, kde na prvním místě stojí jakýsi krátkozraký fiskální marketing, pětikoalice pokračuje i v roce 2023.

Vraťme se ale zpět do současnosti. Rok 2023 a chyby ve státním rozpočtu za téměř 160 miliard korun. Jinými slovy, letošní zákon roku a ten nejdůležitější zákon, který určuje politické mantinely každé vlády, je podvodem desetiletí. Jednou z nejzásadnějších chyb letošního rozpočtu je chybějících 50 miliard korun, které vláda chtěla použít z Modernizačního fondu, ale jaksi zapomněla, no zapomněla, připomínali jsme jí to mockrát, dokonce jsme připravili tu legislativu, mí kolegové, místopředseda sněmovny Karel Havlíček a kolega poslanec Richard Brabec. Takže nemusela zapomenout na potřebnou legislativu, a to jak na národní, tak na mezinárodní úrovni, protože by k tomu potřebovala ještě notifikaci Evropské komise a Evropské investiční banky. Každou schůzi to tu říkám od podzimu.

Pětikoalice si totiž do státního rozpočtu napsala příjem z emisních povolenek a ukrojila těchto 50 miliard ze Státního fondu životního prostředí na zaplácnutí díry ve státním rozpočtu. Pomyslné zaplácnutí díry. Problém je, že tyto finanční prostředky se nikdy do státního rozpočtu nedostanou. Tedy jde o regulérní účetní podvod, který nás bude stát draho. Kromě toho, že samozřejmě budou chybět příjmy, vyskočí i samotný deficit. Dlouhodobě na to upozorňuji já, dlouhodobě na to upozorňuje kolega Brabec a já velmi vítám, že už máme i jasné stanovisko nezávislé Národní rozpočtové rady. Ostatně i ve zprávě o pokladním plnění za první čtvrtletí letošního roku, kterou schvalovala vláda minulý týden, je úředníky Ministerstva financí jasně napsáno, že plnění těchto příjmů je po třech měsících rovno nule. Opakuji nule. Jaký další důkaz koalice potřebuje, aby se zamyslela nad tím, zda ji Zbyněk Stanjura - ministr financí, netahá za nos?

Lámu si hlavu, zda tyto účetní triky jsou plně v režii bezbřehé kreativity ministra financí Stanjury, jednoduše využívajícího zásadní neznalosti - promiňte, svých vládních kolegů v oblasti daní a rozpočtového procesu, nebo se jedná o skupinové dílo. Tedy, že ministr financí o svých tricích a fintách své kolegy informuje, a ti mu na ně oddaně dají palec. Nepřekvapila by mě ani jedna varianta, ale ve výsledku to podstatné není, i když ministr financí se vyjadřoval v médiích, že o tom rozhodovala vláda jako celek. Máme přece premiéra, jehož hlavním prioritou je zahraniční politika. To, co se děje na Ministerstvu financí, natož pak co trápí české občany, premiéra žijícího na obláčku, zajímá jenom formálně.

Právě proto dnes ministr financí Stanjura nemá v rámci koalice žádného relevantního oponenta. A když některý z jeho problému definitivně praskne na veřejnosti, jako se to stalo v minulých dnech s chybějícími 50 miliardami korun z Modernizačního fondu, nemá problém hodit vinu na své vládní kolegy. Alibisticky hovoří o kolektivním politickém rozhodnutí. O kolektivním rozhodnutí vlády. Jinými slovy, sebevětší podvod nemá svého viníka. Jenže bez ohledu na to, zdali je viníkem Zbyněk Stanjura, nebo celá pětikoalice, je dnes jasné, že 50 miliard korun v příjmech státního rozpočtu chybět prostě bude. Navíc ministr Hladík se dnes vymlouvá, že k tomuto rozhodnutí došlo v období, kdy on ještě nebyl ve vládě, takže pohoda, klid. Proč by to zrovna on měl řešit?

Jenže tak to není, pane nepřítomný ministře Hladíku. Sice vám tuto situaci nezávidím, možná k tomu pofidérnímu rozhodnutí nedošlo v období, kdy jste byl ve vládě, ale následky tohoto rozhodnutí prostě řešit musíte. Toto už je vysoká politika, pane ministře. Chápu, že je složitá a není pro každého, ale vymlouvat se nejde. 50 miliard korun příjmů závisí na vaší aktivitě nebo neaktivitě. Jestli budeme mít nebo nebudeme mít 50 miliard příjmů, je stejná otázka, jako jestli si vláda vezme nebo nevezme 5000 korun od každého občana, a to počítám i děti a důchodce. To skutečně není málo, pane ministře Hladíku. Zatím jste podle úředníků Ministerstva financí nezískal ani korunu. Je tam jedna velká nula. Chci vás ujistit, že pokladní plnění budeme sledovat velice pozorně. A politické následky si ponesete do poslední koruny.

Dnes nejde ani tak o to, najít viníka, ale vrátit rozpočtové politice České republiky alespoň základní pravidla a návrat důvěryhodnosti, na které byla doposud založena, ať byl ministrem financí kdokoliv z jakékoliv strany. Bohužel optická snaha směřující ke snižování deficitů nekončí u zmíněných 50 miliard z modernizačního fondu.

Máme tu ještě Státní fond dopravní infrastruktury, kde se opakuje model chování ministra Stanjury, který jsem popsala před chvílí. Prostě a jednoduše přijde a řekne si, že tady by mohl zaplácnout nějakou díru ve státním rozpočtu a udělá to. To vše bez ohledu na pověst České republiky u ratingových agentur, bez ohledu na budoucí důvěru občanů směrem k rozpočtovému procesu. Pane ministře Stanjuro, nepřítomný. O 30 miliard korun, které chybějí ve Státním fondu dopravní infrastruktury, měl být navýšen schodek státního rozpočtu. A to jednoduše proto, že to tak má být kvůli přehlednosti. A navíc se schodek státního rozpočtu na státní fondy prostě přenášet nemá. Ostatně tímto způsobem ad absurdum mohl být přesunut celý schodek státního rozpočtu, mohli jste mít nulu, hospodařit bez schodku.

Budováním Potěmkinových vesnic ve státním rozpočtu to však nekončí. Ve státním rozpočtu nám také bude chybět příjem z daně z neočekávaných zisků a odvodu z energetického stropu, a to ve výši 60 miliard korun. To, že by celkové inkaso z těchto dvou daní nemuselo dosáhnout plánovaných 100 miliard korun, zde bylo diskutováno několikrát. Upozorňovali na to nezávislí ekonomové. Upozornila jsem na to vládu samozřejmě i já. Jak vůbec ministra Stanjuru napadlo, že z energetických a bankovních gigantů dostane přes 100 miliard korun jenom tak? Skutečně si myslel, že když na podzim 2022 ohlásí, že je zdaní, a nad úroveň klasické korporátní daně přidá dalších 60 %, tak budou jen čekat a koukat? Myslel si, že belgičtí majitelé ČSOB, rakouští majitelé České spořitelny nebo francouzští majitelé Komerční banky s vděčností odevzdají jmění do české pokladny? Myslel si, že se vzdají pohádkových zisků, které jim Fialova vláda předtím dopřála? A myslel si, že tato zásadní legislativa může projít jen jako přílepek k daňovému balíčku bez toho, aby proběhlo řádné připomínkové řízení? Výsledek je zcela jasný. Drtivý propad předpokládaných příjmů z hlavních odvětví, od kterých se očekával zásadní fiskální výnos, tedy z odvětví energetiky a bankovnictví.

Například MONETA oznámila, že tento rok neodvede na windfall tax nic. Management vysloveně uvedl, že díky většímu objemu držených státních dluhopisů, u kterých je osvobozen úrokový výnos, neodvede za tento rok na windfall tax nic. Tedy zcela legální daňová optimalizace, na kterou jsem již upozorňovala a které jsme mohli předejít v případě, že by tyto daně byly zavedeny standardní legislativní cestou. Jedna z největších bank působících tuzemsku, ČSOB, uvedla, že odvede maximálně desítky milionů, ale spíš možná také nic.

Skutečným finančním přínosem těchto mimořádných opatření je příjem z polostátního ČEZu, tedy prostředky, ke kterým se ministr Stanjura mohl dostat relativně legislativně rozumnější cestou. Druhým výsledkem, který sice nebyl zamýšlený, ale určitě není překvapivý, je odchod některých společností z České republiky, a tedy trvalé snížení inkasa daně z příjmu. Je tedy otázkou, zdali dlouhodobý ekonomický přínos zavedení této daně není ve skutečnosti záporný. Celá tato blamáž ohledně windfall tax je dnes zcela jasně a jednoznačně politickou odpovědností ministra financí Stanjury. Takto to vypadá, když se vytváří zcela zásadní legislativa bez analýzy, bez předpovědi vývoje trhu a možných dopadů. Skutečnou analýzu vidíme až teď a vyplývá z ní inkaso pro státní rozpočet o 60 miliard nižší.

Na tomto místě musím také připomenout nezapočítání povinné valorizace penzí do státního rozpočtu, jejímž výsledkem je zcela zásadní porušení české legislativy, v kontextu ještě odsouhlasení hanebné novely, kterou napadneme už tento týden Ústavního soudu. Hanebné novely, provedené na úkor té části populace, která již z velké části nemá schopnost zlepšit svou ekonomickou situaci vlastní činností. Pořád ale ještě i přes tuto hanebnou novelu, pro kterou jste zvedli ruku, zástupci pětikoalice, chybí ve státním rozpočtu 15 miliard korun, o které jsou v důsledku tohoto rozpočtového amatérismu kráceny zákonné nároky českých důchodců. Takže to má mnohem širší než fiskální dopad.

Argumentace pětikoalice hovořící o blahobytu důchodců vůbec nereflektuje aktuální stav většiny české populace penzistů.

Pětikoalice dokonce vytvořila u mladší generace, u mladé generace pocit, že důchodci dnes žijí na jejich úkor a že důchodci si svou penzi jakoby nezasloužili. To je téma, které já osobně nikdy této vládnoucí pětikoalici nemohu odpustit. To, že musím dnes a denně vysvětlovat mladým lidem, že penze jsou něco, co si důchodci zasloužili, že je to něco, na co mají nárok, že je to nejen zákonný, ale i morální nárok, a že bohužel v důsledku zcela hloupé a dlouhodobě neudržitelné fiskální politiky pětikoalice se do společnosti už toto zakořenilo. A bude trvat léta, než se to podaří napravit. Vzpomeňme si na křivdy z krize let 2008, 2009 a následně 2011 a 2012.

Politika pětikoalice vykopávající zákopy mezi mladými a důchodci je to poslední, co v České republice v současnosti potřebujeme. To, že to nechápe ministr financí Stanjura, který kvůli vlastnímu egu vlastní chybu nedokáže připustit, mě vůbec nepřekvapuje. Osobně jsem ale čekala víc od premiére Petra Fialy, neboť on, jako premiér, nese zodpovědnost za to, že zákon roku této vlády není ničím jiným než podvodem desetiletí. Proto načítám bod s názvem Potěmkinovy vesnice ve státním rozpočtu.

Děkuji vám za pozornost.