Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Milé kolegyně, vážení kolegové, pane ministře, setkáváme se při druhém čtení návrhu z dílny Ministerstva práce a sociálních věcí pod vedením pana ministra Jurečky, který se týká úpravy, která ovlivní životy milionů stávajících, ale i budoucích penzistů v této republice.

Podtitulem těchto parametrických změn, které se ministr Jurečka snaží prezentovat jako důchodovou reformu, je dle marketingu pětikoalice myšlenka, že důchodci se mají příliš dobře, že jejich údajný blahobyt ohrožuje finanční stabilitu této země, že právě kvůli nim se Česká republika zadlužuje a že valorizace a samotná výplata jejich penzí ohrožuje budoucnost našich vnoučat.

Já zde před vámi stojím jako bývalá ministryně financí, ale současně také jako babička a jasně tady říkám, že tomu tak není. Budoucnost našich dětí a vnoučat skutečně není ohrožena současnými důchodci. Budoucnost našich dětí a vnoučat si vytvářejí oni samotní za přispění státu, který má podporovat kvalitní školství, který má podporovat inovační procesy v zemi a který má podporovat hospodářský růst, ze kterého benefitují všichni. Ale k tomu se v průběhu tohoto týdne ještě určitě dostaneme.

Vytváření pocitu viny a dojmu, že důchodci jsou příčinou neudržitelnosti veřejných financí, není namístě. Koncept jakékoliv důchodové reformy - toto není důchodová reforma - i té marketingové musí vycházet ze základního předpokladu a tím je, že penze nejsou sociální dávka, že penze nejsou milodarem a že penze jsou v rámci vyspělých zemí součástí společenské smlouvy, kdy vy odvádíte po dobu svého aktivního života nemalou část svých příjmů státu v podobě pojistného, daní, poplatků a jiných odvodů státu. Ten za to buduje nemocnice, školy, dálnice, financuje zdravotní péči, financuje systém školství, bezpečnost a současně v reáliích České republiky vrací tyto prostředky zpět v podobě penzí penzistům.

Ekonomicky aktivní část populace za to zcela logicky očekává, že se o ni stát postará v době nemoci či stáří. Tak zatím stále funguje společenská smlouva v České republice. Pětikoalice místo toho, aby byla důchodcům vděčná za to, co všechno pro tento stát udělali, vykopává bohužel mezi generacemi příkopy. Přitom starší občané často čelí finančním obtížím. My tu často slýcháme, že náhradový poměr je v současnosti až téměř padesát procent průměrné mzdy. Ale ani tento poměr, který je v historii relativně vysoký, nevytváří z domácností důchodcům domácnosti bohaté. Domácnosti, které žijí v blahobytu. Navíc, na rozdíl od aktivní populace, mají často domácnosti důchodců omezené možnosti generovat dodatečné příjmy, zatímco náklady na život, ceny základních potřeb, zdravotní péči a bydlení dramaticky rostou.

Důchodci, zejména ti starší a nemocní, jsou odkázáni na stát a naší úlohou je postarat se o ně. A nejen protože je to morální a správné, což samozřejmě je také pravda, ale proto, že jim to prostě dlužíme v rámci společenské smlouvy, která tu zatím doufejme funguje. To je základní východisko, se kterým musíme přistupovat k jakýmkoliv změnám penzijního systému. A to ať už v případě reformy celého systému, nebo i v případě některých parametrických změn, jako je tomu tentokrát. Zcela jistě se totiž o návrhu ministra Jurečky nedá mluvit jako o důchodové reformě. My tady dnes mluvíme o parametrických změnách, jejich design je navrhnut s jediným účelem, a to ušetřit na současných, ale i budoucích důchodcích.

Současná pětikoalice totiž hned jako druhé hlavní heslo voleb po antibabišovské nenávisti měla konsolidaci veřejných financí a v rámci konsolidace veřejných financí si vybrala jednu skupinu, na které se rozhodla ušetřit, a to jsou důchodci. To je v podstatě jediná významnější výdajová úspora, jediná, kterou kabinet Petra Fialy představil. Celá ostatní konsolidace je založena na růstu daní tím, že na celkovém inkasu se podílejí i důchodci. Bohužel, celý předložený návrh novely na nás vytváří dojem, že ministr Jurečka nebyl schopen sledovat žádný jiný cíl mimo úspory na důchodcích a proto je tato novela vnitřně nekonzistentní, nedokončená a působí tedy jako nějaký odfláknutý koncept, který zdaleka není dotažený.

Jak jsem již zmínila, předložený návrh přichází s několika parametrickými úpravami, jednotlivé úpravy, které mají jediný cíl, a to snížit výdaje spojené s výplatou důchodů, postupně, krátce okomentuji. Začnu hned zostra. Pětikoalice ruší mimořádnou valorizaci, která byla vyplácená důchodcům v případě mimořádného nárůstu cen, tedy v situacích jako tomu bylo opakovaně v období vlády Petra Fialy. Je pravdou, že místo tohoto institutu bude vyplácený dočasný přídavek k důchodu. Jenže právě tím dochází k oloupení důchodců. Výše přídavku totiž bude zásadně nižší, než nárůst cen. Skončí tedy situace, kdy se penzistům propsal - i když se zpožděním - celý nárůst cen do výše jejich penzí. Podle návrhu z dílny ministra Jurečky do takzvaného dočasného přídavku bude zahrnuto pouze 60 % nárůstu cen, o zbylých 40 % budou důchodci chudnout. A i o těch 60 % bude nominálně dorovnávat pouze důchody průměrné.

Vysvětlení, proč je tomu tak, proč zrovna důchodci mají být ti, na kterých stát ušetří, nám zatím nikdo nepodal. Tato parametrická úprava nedává absolutně žádný smysl. Protože důchodci ani před úpravou nedostali v případě mimořádných valorizací reálně přidáno. Důchodcům byl dorovnán čistý růst cenové hladiny. Místo toho, aby pětikoalice bojovala s jedním z nejvyšších růstu cen ze zemí EU, a směřovala ekonomiku k růstu, jenom šetří na důchodcích. Navíc se navrhovanou úpravou prodlužuje interval mezi momentem valorizace a dnem, kdy dostanou důchodci reálně přidáno. Nově bude reakce na inflaci ve lhůtě pěti měsíců od splnění inflační podmínky, ale zároveň nejdříve v červenci. Vláda tím tak docílí dalšího období, kdy budou muset důchodci nést náklady růstu cen sami.

Z čeho mají financovat toto zdražování je asi jasné jen vám, pane ministře. Místo toho tedy, aby se pětikoalice soustředila na zkrocení pádivé inflace, kreativně vymýšlí jenom nové metody, jak snížit původní mechanismus mimořádné valorizace jako nástroj, který má sloužit k dorovnání zvýšených životních nákladů v důsledku mimořádného růstu cen. Tímto se snaží vytvořit si nástroj na okradení naprosté většiny důchodců pro případ, že se ji nepodaří tuto inflaci zvládnout ani v příštích letech. Pan ministr Jurečka říká, že změna systému zavedení příplatku místo zvýšení důchodů je údajně spravedlivá, protože je výhodná pro příjemce nízkých důchodů, kteří formou příplatku dostanou víc, než by dostali dosavadním způsobem.

Jaksi nám ale zapomíná dodat, že výhoda se týká pouze lidí s důchodem pod 12 000 měsíčně, a navíc odezní při následné řádné valorizaci. K 1. lednu následujícího roku se těmto lidem příjmy sníží. Mezitím je pravděpodobné, že část z nich stihne dvakrát doběhnout na úřad práce pro přepočet dávek, které pobírají. Nejprve nárok se zvýšením příjmů ztratí a poté ho zase získají. A přetížené úřady práce samozřejmě nebudou stíhat lhůty zcela zbytečně. Dále musím zdůraznit zamýšlené omezení růstu reálných mezd při řádné valorizaci penzí. Část, která se promítá do valorizace, by se měla snížit z poloviny na jednu třetinu. Tím bychom se v podstatě vrátili do doby před Sobotkovou vládou, ve které už zasedalo hnutí ANO v roce 2017.

Důsledkem toho opatření bude, že čím déle budou penzisté žít a dostávat důchod založený na příjmech v předchozích letech a s valorizací pouze jedné třetiny růstu reálných mezd, tím více budou jejich životní podmínky zaostávat za celou společností. Jinými slovy, budou sklouzávat do chudoby. Přesně toho docílí tato vláda pětikoalice, pokud ten návrh prosadí. Čím déle budete pobírat důchod, tím budete rok od roku chudší oproti většině společnosti. Opravdu si přejete takovýto vývoj? Opravdu chceme, aby se starší lidé, kteří už nemohou zvýšit své příjmy pracovním výdělkem, propadali do chudoby, ve srovnání se zbytkem společnosti, přestože po celý život pracovali a plnili své povinnosti? I přesto, že oni svou část společenské dohody dodrželi? Celý život odváděli nemalé peníze, které jim teď stát dluží, a to ať vláda chce, nebo ne? Tedy i přesto, že vláda nechce.

Vláda, ve které jsem byla ministryní financí, se snažila snížit propad mezi jednotlivými generacemi důchodců tím, že hnutí ANO prosadilo od roku 2018 automatické zvýšení důchodů o tisíc korun měsíčně pro lidi ve věku nad 85 let. Tedy pro tu generaci penzistů, kterým již důchody nedovolovaly žít stejně důstojně, jako mladším penzistům. I proto jsme prosadili zápočet reálných mezd ve výši poloviny místo třetiny reálných mezd, což se vláda právě nyní snaží opět zhoršit a snížit. Současně bude po novém nastavena valorizace penzí čistě na základě spotřebitelského indexu domácností důchodců. Na první podhled se zdá logické, že valorizace penzí by se měly řídit indexem životních nákladů seniorů.

Nicméně nám tu existuje problém s tím, že současný spotřební koš používaný pro výpočet toho indexu není správně nastaven. Například náklady na bydlení, které představují značné výzvy pro důchodce, a nejen pro ně, mají v tomto koši příliš nízkou váhu nebo jsou nedostatečně zohledněny. Opětovně jde o chybný krok. Používání dvou indexů má své opodstatnění. Důvodem je zejména fakt, že důchodci nejsou homogenní skupina, zahrnují skupiny osob s více než třicetiletým věkovým rozpětím, skupiny charakterizované značnými rozdíly, a to ať už rozdíly sociálními, či zdravotními, rozdíly v životním stylu i v možnostech reagovat na měnící se životní, ekonomické i společenské podmínky.

Pětikoalice dnes upravuje i předčasný odchod do důchodu a valorizaci předčasných důchodů. Zde s vládou souhlasím, tedy částečně. Souhlasím, že současný způsob výpočtu, který vede k vyšším předčasným důchodům než důchodům v standardním věku, není optimální a je třeba ho upravit. Nicméně musíme si uvědomit, že příliš přísné trestání předčasných důchodů staví pracující v předdůchodovém věku do mimořádně nevýhodné situace na trhu práce. V případě ztráty zaměstnání, kterou tito občané nepředvídali, jsou jim trvale kráceny penze, přestože většinu života tvrdě pracovali. Navrhovaná penalizace v návrhu zákona je opravdu přísná, a navíc se zkracuje možnost předčasného odchodu do důchodu na tři roky. Zásadní chyba tohoto kroku je v krátké lhůtě, kterou by dnešní pracující měli k dispozici, k přizpůsobení své životní strategie.

Vláda rovněž plánuje zvýšit minimální potřebnou dobu pojištění pro nárok na předčasný důchod z 35 na 40 let, a to včetně náhradních dob pojištění. Tento významný skok může být problémem pro ty, kteří se spoléhají na možnost předčasného odchodu do důchodu z jakéhokoliv důvodu. Současná generace podle údajů České správy sociálního zabezpečení s prodloužením doby nemá zásadní problém, mohlo by to však být obtížné pro mladší ročníky, které vstupují do ekonomické aktivity později než předchozí generace. Bohužel dnes pětikoalice vůbec nepracuje s aktivní politikou nezaměstnanosti. Vláda Petra Fialy se totiž nechala ukolébat nejnižší mírou nezaměstnanosti, kterou ji zanechala naše vláda. Až celá jedna třetina žadatelů žádá o předčasný důchod, vloni a letos ještě mnohem více. To je obrovské číslo, se kterým pětikoalice vůbec nic nedělá. Proč úřady práce v rámci aktivní politiky zaměstnanosti cíleně nepracují s generací, která je v předdůchodovém věku? Proč pro ně má pouze prodlouženou výplatu dávek a předčasný důchod? Proč nenabízí možnosti podpory i pro lidi v důchodovém věku, kteří chtějí a mohou pracovat? Toto by mělo důsledek ve vysokém počtu pozitivních externalit, a to od benefitů pro státní rozpočet i příjmy domácností penzistů, až po lepší psychický stav starší části populace, která by byla ještě stále pracovně aktivní.

Dnešní balíček opatření však není první snahou pětikoalice ušetřit na našich penzistech. To, co předvádí vládní pětikoalice okolo důchodů, ovšem začalo již dříve. Ústavní soud se právě v těchto dnech zabývá případem podání, nebo návrhem na zrušení části zákona, které iniciovalo hnutí ANO, která se týká změny valorizačního schématu, kdy se vláda rozhodla snížit průměrný důchod v průměru o tisíc korun měsíčně, a to v rozporu s českou ústavou až momentu, kdy ke vzniku nároku na valorizaci již došlo. To je základní stížnostní důvod, který v podání uvádíme. Samozřejmě jich je mnohem více.

Důvodem je bezradnost ministra financí Zbyňka Stanjury, který se zasekl v opozici, kde jen říkal, jak by to udělal lépe, a oháněl se marketingovými úsporami. Ve chvíli, kdy si měl pan ministr se svou armádou poradců vykasat rukávy a pustit se do práce, rozhodl se předložit marketingový rozpočet a ignorovat oficiální dokumenty Ministerstva financí, které uváděly, že k mimořádné valorizaci zcela jistě dojde. Navíc v momentě, kdy již bylo zcela jasné, že bude valorizace nutná. Vláda se vlastně zdráhala cokoliv udělat, protože právě probíhaly prezidentské volby. Skončilo to bohužel tak, jak to skončit nemuselo. V rozpočtu na valorizaci důchodů byla jedna velká nula. Čili ministr Stanjura se jednoznačně v tomto ohledu zachoval nezodpovědně. Nebylo to poprvé a zřejmě ani naposledy.

Vážení kolegové, pokud bychom tady chtěli hovořit o skutečné důchodové reformě, museli bychom hovořit o snaze aktivně motivovat lidi, aby zůstali v pracovním procesu co nejdéle. Přitom motivace zůstat na trhu práce déle, než to je nevyhnutelné, by mohla být oboustranně výhodná. Ostatně to není dobré jen pro stav státní kasy, ale je to dobré taktéž pro samotné občany. V případě penzistů často nejde jenom o finanční stránku, což je samozřejmě pro mnohé velmi důležité, ale i o to prodloužit si aktivní pracovní život v pracovním kolektivu a práci, která vás baví a naplňuje, přispívá k psychické pohodě a spokojenosti se životem.

A já tady nepochybuji, že zcela jistě má generace občanů 60+ značné množství životních zkušeností, zcela jistě má jiný pohled na svět a v mnoha pracovních kolektivech by mohla být výrazným obohacením. Chce to jen aktivně pracovat s trhem práce a nastavit správnou politiku zaměstnanosti. Zdůrazňuji tedy, že mluvím zejména o lidech, kteří pracovat mohou a chtějí, ale i tomuto je třeba jít naproti. Naopak kabinet Petra Fialy jde cestou příkazů, zákazů, což je podle mě zcela chybné.

Také je dnes zásadní motivace občanů, aby si vytvořili své vlastní úspory. Faktem je, že je v dlouhodobém zájmu státu podpořit odpovědnost pracující části populace zvýšením benefitu u důchodového připojištění i spoření - dnes přece musíme připravit a motivovat generaci současných třicátníků, aby si chtěli vytvářet tyto úspory. Bohužel se pětikoalici podařilo naopak vytvořit prostředí s dvoucifernou inflací, kdy byly úspory celé společnosti zcela znehodnoceny. I to je jeden z dlouhodobých dopadů amatérského přístupu kabinetu Petra Fialy. A nejenže připravila o úspory současnou aktivní část populace, ale také penzisty, kteří už nemají možnost vytvořit si nový finanční polštář pro nenadálé situace. Vláda zcela zásadně navíc snížila motivaci a důvěru společnosti ve vytváření si úspor. Lidé už nevěří, že jim jejich hodnota zůstane zachována a že o ně nepřijdou.

Dnes tu musím opakovat, že ideální čas byl promrhán. Tento čas byl na přelomu milénia v době, kdy mnohé ze stran vládní koalice byly při moci. V tomto období jsme ještě zdaleka tak výrazně necítili stárnutí populace, jako ho cítíme dnes. Navíc jsme v té době měli mimořádné příjmy v podobě příjmů z privatizace, které měly být zcela logicky použity na mimořádné výdaje v podobě provedení důchodové reformy. V případě, že chce vládní pětikoalice někoho kritizovat, a to tady zcela určitě opakovaně uslyšíme, za neprovedení skutečné penzijní reformy, měla by směřovat své výtky ke svým stranickým kolegům zejména.

Na závěr jenom opětovně zopakuji, že dnes tady projednáváme parametrické změny, které nemají nic společného s důchodovou reformou. Jejich jediný cíl je nám všem dnes zcela jasný. Je jím připravit současné i budoucí důchodce o finanční prostředky, které mají chránit jejich koupěschopnost. Dnes tady projednáváme úpravy, které jsou vnitřně nekonzistentní a které jsou nastavené tak, aby náklady zoufalého rozpočtovacího procesu ministra Stanjury nesla ta část populace, která je jednou z nejzranitelnějších. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)