Včerejší tisková konference, dnes již exministryně obrany, měla rekapitulovat její činnost. Nicméně jsme se dozvěděli pouze dvě věci. Za prvé, že žádných chyb se nedopustila a že vojáci ji brali a vlastně byla úspěšnou ministryní. A za druhé, že se klientským sítím podařilo zorganizovat mediální lynč, který zapříčinil konec její kariéry coby ministryně obrany.

Pokud paní exministryně dokonce veřejně tvrdí, že nebyla znovu jmenovaná, aby nemohla pokračovat v přetrhávání pavučin, pak by bylo možno z tohoto vyjádření vyvozovat, že je to právě Andrej Babiš, který nechce bojovat proti korupci a klientelismu v resortu obrany.

A to je nejen vážné obvinění. Ne podobné tomu, pokud Karla Šlechtová hovoří o válce zpravodajských služeb. I tuto veřejně sdělenou informaci pan premiér české vlády popřel.

Lidsky paní exministryni chápu, že je zklamaná z toho, jakým způsobem byla vyhozena z vládního škuneru. Ale ona si zřejmě ještě plně neuvědomila, že politika, zejména ta vrcholová, není spravedlivá a že se povětšinou vděku nedočkáte. Proto je často důležité se pochválit sám, i když se tvrdí, že samochvála smrdí. Což bývalá ministryně veřejně učinila.

Ale teď k věci. Resort obrany je velmi složitý a komplikovaný mechanismus, protože na rozdíl od ostatních rezortů existuje nejen ministerstvo, ale i armáda, včele s generálním štábem. K tomu státní podniky a další organizace, zřizované ministerstvem obrany. Takže se vůbec nedivím, že se paní Šlechtová pustila, zřejmě jako Don Quijote de la Mancha , do boje s větrnými mlýny. Ale abych byl spravedlivý, tak musím dát paní exministryni za pravdu, že akviziční procesy nejsou povětšinou ani transparentní, ani efektivní. A že každou zakázku provází mediální boj firem či lobbystických skupin či zájem politiků. Včetně samotných vazeb na jednotlivé úředníky či osoby, které průběh dané zakázky mohou ovlivnit.

Rozumím dokonce i tomu, že bývalá ministryně obrany neměla odvahu pokračovat v rozběhnutých zakázkách, protože si chtěla být jista, že je vše v pořádku. Ale po pravdě řečeno, to si nemůže být jistý žádný ministr, natož ministr obrany. Nicméně poněkud nerozumím tomu, proč byla podána řada trestních oznámení bez nějaké specifikace, koho  a kterých zakázek se to týká, proč byly zakázky prakticky zmrazeny samotným vyšetřováním Vojenské policie a proč došlo ze strany Karly Šlechtové k ataku, vyjádřeném nedůvěrou ve vedení Vojenského zpravodajství. Vždyť veškeré zakázky, zejména ty v řádech desítek milionů korun, jsou pod drobnohledem nejen zpravodajců, ale i vojenských policistů. Ti všichni se k jednotlivým zakázkám vyjadřují a jednotlivé zakázky sledují.

Pokud by tedy měla platit slova exministryně obrany, pronesená veřejně na tiskové konferenci, pak tato slova zpochybňují nejen celý akviziční systém a rozhodovací procesy na ministerstvu obrany, ale zároveň zpochybňují důvěryhodnost celého ministerstva u našich zahraničních spojenců. Vyřčená obvinění o válce zpravodajských služeb společně s tristním stavem MO, jak tvrdí paní exministryně, by mělo být okamžitě v hledáčku parlamentní kontroly, parlamentní opozice a Bezpečnostní rady státu. Prostě proto, že je třeba vše řečené prověřit a o závěrech informovat nejen českou veřejnost, ale především naše spojence v NATO a v EU. Zahrávat si totiž s důvěryhodností ozbrojených sil a celého ministerstva jen pro své ego či politické alibi je nejen krátkozraké, hloupé, ale i nebezpečné.

(převzato z Profilu)