Politika je součástí našeho života a je chybou, pokud si to dostatečně neuvědomujeme. Máme zastupitelskou demokracii, kde se předávají pravomoci rozhodovat za věci veřejné, politikům. A ve volbách rozhodujeme, kdo je pro nás důvěryhodnější, aby zastupoval naše zájmy.

Přesto, že v posledních letech se politika dělá prostřednictvím PR marketingu a jak říká Luboš Zaorálek, politické programy nikdo nečte, jsou programy důležité. Prostě proto, aby se jednotlivé politické strany od sebe odlišovaly a aby lidé měli z čeho a koho vybírat.

Při diskusích s občany i se členy sociální demokracie řeším mnoho témat, která je trápí. Otázka strachu z neznámého, z terorismu či z nelegální migrace, opanuje všemi tématy. Ale není to nejdůležitější. Základem je pocit nespravedlnosti, kdy většina národa má oprávněný pocit, že růst naší ekonomiky se neodráží adekvátně v růstu jejich životní úrovně. Ano, rostou penze a mzdy, ale zároveň rostou náklady domácností. A velké zisky jsou vytvářené za cenu nízkých mezd, zvyšování cen veřejných služeb či snižováním jejich kvality a dostupnosti. A právě veřejné služby mohou zlepšit onen pocit nespravedlnosti ve společnosti.

Dlouholetým problémem jsou nízké důchody, zejména u starších penzistů. Tam je třeba navýšení mimo valorizační schéma. Také nelze přidávat pouze vybraným skupinám, ale je nutné tlačit na zvyšování mezd a platů obecně. Je třeba podpořit družstevní výstavbu a zejména dostupnost bydlení pro mladá manželství. Prostě nelze spoléhat na dnes již přehřátý realitní trh či snahu ČNB zhoršit dostupnost bydlení. Vždyť bydlení je základ pro každou rodinu a ty je třeba všemožně podporovat. Například i znovuzavedením společného zdanění manželů. Je třeba také daleko více kontrolovat zneužívání sociálního systému a zefektivnit státní a veřejnou správu. E-government zamrzl na půli cesty a je dnes nákladnější než v minulosti. Což se odráží na počtu zaměstnanců, placených ze státního a veřejných rozpočtů.

Pokud chce česká ekonomika nadále konkurovat, pak je třeba se zaměřit na výzkum a vývoj. Je třeba změnit naši dotační politiku a více hodnotit přínosy pro celou společnost. Jasná a v praxi kontrolovaná pravidla pro všechny podnikatelské subjekty. Zvýšení pravomocí NKÚ je snad na spadnutí, přesto schází legislativní vymahatelnost nápravných opatření. Zákon o státní službě nemůže být pouze bičem na zaměstnance. Musí být i motivačním nástrojem ke zvýšení efektivnosti správy i musí být striktně oddělen od politických vlivů. A to na všech úrovních. Také to chce zavést jednotný systém odměňování pro všechna ministerstva a její organizační složky.

A pokud se jedná o podnikatele a živnostníky, pak je třeba návratu k původnímu schématu. Daní se tam, kde je provozovna a nikoliv kde je sídlo společnosti. V rámci řešení exekucí je třeba vytvořit speciální exekuční soudy, které by byly součástí nezávislé justice. To je řešení, které funguje u našich sousedů. Pokud chceme efektivně bojovat proti daňovým únikům, krácení daní či korupci, pak je třeba úprav v trestním zákoníku. Pro jeho úpravu nemusíme chodit daleko, stačí zajít k našim rakouským sousedům. Další zaplevelování české legislativy musí skončit. Vždy´t to pouze nahrává advokátům a podvodníkům.

Ano, z toho plyne otázka závěrem. Proč se tato opatření nedělala dříve. Ale dělala, problém je však v tom, že jedna věc je programové prohlášení či politický program. A druhou věcí je jeho vlastní realizace. Prostě často zvolené kompromisní cesty byly cestou do slepé uličky. Sociální demokracie má kvalitní program a má i odborně zdatné členy, který jej mohou realizovat. Cílem by měla být společnost svobodná, demokratická, solidární a spravedlivá. K tomuto cíly je třeba napnout naše úsilí a k tomu je nutné získat ztracenou důvěru veřejnosti.