Penzijních systémů je několik a každý má své výhody i nevýhody. V naší zemi kvalita valorizace odpovídá kvalitě penzí. Před lety existovala dohoda politické reprezentace na změně penzí tak, že se důchodové pojištění rozdělí na tzv. rovný důchod pro všechny (pojištění 35 let, výchozí rok 32% průměrné mzdy) a důchodové pojištění (novela současného zákona). S indexací rovného důchodu dle inflace seniorů a nové pojistné důchody s růstem podle čisté průměrné mzdy.

Problémem je, že by většina starobních důchodů poklesla, protože v současné době platí, že čím nižší předchozí výdělky, tím vyšší reálná výše důchodu k tomuto výdělku. Dnes jsou české penze hodně nivelizované (70% rovné a toliko 30% závislé na předchozím výdělku). Současný systém je nejen neférový, ale i netransparentní a nepředvídatelný. Ale zejména více solidární a méně spravedlivý.

Bezděkova komise jako jednu z variant změny penzijního systému uvažovala o přechodu na NDC systém (Notional Defined Contribution), který však vyžaduje vysoké prvotní náklady na finanční rezervu a pro automatické vyrovnávání v důsledku finanční nestability. Při jeho zavedení se každoročně přepočítává penze podle aktuálního stavu virtuálního účtu, o čemž je zaměstnanec seznámen, a tudíž má přehled o výši budoucí penze.

U NDC systému je garantovaný minimální důchod (v násobku životního minima, například 1,24 ), což ovšem znamená, že 10 % důchodců by se ocitlo (zaměstnanci s nejnižšími výdělky) pod hranicí chudoby. Proto by se musel zvýšit garantovaný důchod, což by si vyžádalo další finanční prostředky ze státního rozpočtu. NDC systém funguje ve Švédsku, kde je doplňován zaměstnaneckými i soukromými penzijními fondy. Největším rozdílem mezi stávajícím důchodovým systémem a NDC systémem je ve změně náhradových poměrů, což by znamenalo pro většinu současných důchodců pokles penzí. A tento pokles by měl být vyrovnán rezervním fondem, což by mělo velký dopad na státní rozpočet.