Jak na reformu penzí?

Ing. Antonín Seďa

SOCDEM
mimo zastupitelskou funkci

Jak na reformu penzí?

Tak jako v minulosti, tak i dnes schází odvaha politikůl konečně dořešit důchodovou reformu, která by byla modernější, spravedlivější a transparentnější než současný penzijní systém.

Penzijních systémů je několik a každý má své výhody i nevýhody. V naší zemi kvalita valorizace odpovídá kvalitě penzí. Před lety existovala dohoda politické reprezentace na změně penzí tak, že se důchodové pojištění rozdělí na tzv. rovný důchod pro všechny (pojištění 35 let, výchozí rok 32% průměrné mzdy) a důchodové pojištění (novela současného zákona). S indexací rovného důchodu dle inflace seniorů a nové pojistné důchody s růstem podle čisté průměrné mzdy. Problémem je, že by většina starobních důchodů poklesla, protože v současné době platí, že čím nižší předchozí výdělky, tím vyšší reálná výše důchodu k tomuto výdělku. Dnes jsou české penze hodně nivelizované (70% rovné a toliko 30% závislé na předchozím výdělku). Současný systém je nejen neférový, ale i netransparentní a nepředvídatelný. Ale zejména více solidární a méně spravedlivý.

Bezděkova komise jako jednu z variant změny penzijního systému uvažovala o přechodu na NDC systém (Notional Defined Contribution), který však vyžaduje vysoké prvotní náklady na finanční rezervu a pro automatické vyrovnávání v důsledku finanční nestability. Při jeho zavedení se každoročně přepočítává penze podle aktuálního stavu virtuálního účtu, o čemž je zaměstnanec seznámen, a tudíž má přehled o výši budoucí penze. U NDC systému je garantovaný minimální důchod (v násobku životního minima, například 1,24 ), což ovšem znamená, že 10 % důchodců by se ocitlo (zaměstnanci s nejnižšími výdělky) pod hranicí chudoby. Proto by se musel zvýšit garantovaný důchod, což by si vyžádalo další finanční prostředky ze státního rozpočtu. NDC systém funguje ve Švédsku, kde je doplňován zaměstnaneckými i soukromými penzijními fondy. Největším rozdílem mezi stávajícím důchodovým systémem a NDC systémem je ve změně náhradových poměrů, což by znamenalo pro většinu současných důchodců pokles penzí. A tento pokles by měl být vyrovnán rezervním fondem, což by mělo velký dopad na státní rozpočet. Výhodou NDC systému je naproti tomu motivace k pozdějšímu odchodu do důchodu, odpovědnost zaměstnance za výši své penze, věk odchodu do důchodu nezáleží na politickém rozhodnutí a systém je daleko více spravedlivější, protože zohledňuje nejen výši odvodů na sociální zabezpečení, ale i délku zaměstnanosti či soukromé připojištění. Hlavní předností je dlouhodobá udržitelnost, stabilita , předvídavost a přizpůsobení výše důchodu při zvyšování věku odchodu do důchodu.

ČR může jít i svojí cestou, kdy se ve stávajícím systému omezí nivelace penzí a zvýší se jejich zásluhová část tak, jak rozhodl Ústavní soud ČR. Pro předčasné odchody do důchodu by se měly vytvořit zaměstnanecké penzijní fondy. Ale hlavně je třeba upravit penzijní systém tak, aby lidé byli pozitivně motivováni při pozdějším odchodu do penze a naopak demotivováni při předčasném odchodu do důchodu. Přitom valorizace penzí musí byl spravedlivá s ohledem na důchodcovskou inflaci a na vývoj průměrné mzdy v České republice. Samostatnou kapitolou je nespravedlivá výše příspěvků OSVČ na zdravotní a důchodové pojištění. Tady je nutno konečně říznout do tvrdého.