1. 7. 2016 vešla v účinnost novela zákona o vojácích z povolání. Již při jejím projednávání jsem kritizoval některá ustanovení zákona za jejich nejednoznačnost, ale zejména jsem poukazoval na skutečnost, že nejsou splněny všechny cíle tehdy navrhované novely. Cílem dnes předkládané novely je upřesnění právní úpravy některých ustanovení. S těmito upřesněními souhlasím, ale v návrhu postrádám i řešení dalších, podle mne velmi významných problémů. Uvedu tři.

Jistě se shodneme, že personální situace v naší armádě není dobrá zejména z pohledu naplněnosti útvarů. Proto je logický zvýšený zájem armády o nábory nových vojáků. To, co však nechápu, je plýtvání kvalitními, odborně zdatnými profesionály. Na výboru pro obranu příští týden se budu zabývat čtyřmi konkrétními případy. Existují případy, kdy kvalitním a odborně zdatným vojákům nejsou prodlužovány závazky služby a ti musejí odejít z armády. A to i za skutečnosti, že jejich velitelé, ale i další nadřízení doporučují pokračování ve službě.

Dalším problémem je striktní určení možnosti setrvání na služebním místě pouze dva roky s tím, že je možno ještě o dva roky toto místo prodloužit. To ovšem znamená, že když na speciálních pozicích trvá výcvik přes rok a půl, tak potom se nezužitkují zkušenosti získané výcvikem. Ty se nevyužijí, nehledě na obrovské finanční prostředky a náročnost výcviku a přípravy těchto vojáků. Z tohoto pohledu není reálné splnit jeden z cílů a to je funkční a spravedlivý kariérní řád, zejména u bojových jednotek.