Podle posledních průzkumů veřejného mínění se ČSSD dostala na práh volitelnosti do poslanecké sněmovny a naopak ANO 2011 ještě posílilo a to i s problémy premiéra. 

Prostě proto, že jeho voliči mu zřejmě odpustí i to, co v minulosti u jiných stálo politickou kariéru. Daleko větším problémem pro sociální demokracii je skutečnost, že ANO 2011 vytunelovalo politický program české levice. Ta se dnes potýká s obrovským poklesem důvěryhodnosti u široké veřejnosti a propadem voličské podpory. A toužebně vyhlížený obrat stále nenastává a to i přes vědomé úspěchy vládní sociální demokracie.

 Platí, že nic se nesmí přehánět a osobní kritika předsedy vlády nezabírá. Možná zabere, až Evropská unie bude požadovat vrácení dotací ze státního rozpočtu, které získaly firmy z koncernu Agrofert, zřejmě v rozporu s evropským právem. Ale na toto konečné rozhodnutí je ještě velmi brzy a kvalitní PR předsedy vlády již dnes pracuje na plné obrátky.

Nicméně připomínat každodenní střet zájmů pana premiéra se v každé demokratické zemi musí. A to je nejen úkol opozičních politiků, ale i těch, kteří současnou vládu podporují.

Nečinnost každé politické strany je pád do zapomnění. Týká se to i sociální demokracie, která sice vládní angažmá bere vážně, ale jak je vidno, u veřejnosti stále tahá za kratší konec pomyslného provazu. A obávám se, že s nastavenou politikou premiéra a jeho ministrů, to nebude dlouho jinačí. Přitom možnost, jak se z dnešní tristní situace dostat, existuje. Ale je nutno jít cestou programového a politického odlišení se od silnější vládní strany.

A toto odlišení musí být široké veřejnosti naprosto srozumitelné a logické, aby seznala, že ČSSD představuje programovou alternativu vůči ANO 2011. Rozhodně je třeba ne naskakovat na pravicovou rétoriku o levicovosti tohoto politického hnutí. Pouze se obávám, že participace v menšinové vládě tuto možnost nejen výrazně omezuje, ale často jí dokonce zabraňuje. Tak jako existuje každodenní boj o výsledky, které ve vládě prosadila ČSSD.

Sociální demokracie již před lety ztratila směr své dlouhodobé politiky, a proto je třeba občanům ukázat, kudy chceme dál jít. Jsem přesvědčen, že je potřeba jít cestou boje proti daňovým únikům a daňovým rájům, je potřeba zavést přísnou regulaci finančních trhů a nastavit v Evropě běžné sektorové daně a pobídková opatření pro investice s vyšší přidanou hodnotou. ČSSD musí oprášit zvýšení korporátních daní a představit progresivní zdanění fyzických osob. Je třeba po vzoru sousedů převést exekuce pod stát a nastavit sociální systém k větší spravedlnosti z pohledu zaměstnanců a seniorů. Klíčové bude přijetí nutných změn ve vzdělávání, v podpoře výstavby dostupného bydlení a k přijetí opatření ke zmenšení ekonomických rozdílů mezi jednotlivými kraji. Například přesunem zdanění firem tam, kde je provozovna s výrobou a nikoliv administrativní sídlo firmy. Ale těch změn z důvodu zvýšení spravedlnosti musí být více. Ale zejména je nutné každý krok důkladně a srozumitelně vysvětlit široké veřejnosti. Nelze mediální obraz nadále podceňovat či dokonce ignorovat.

Sociální demokracie zapomněla, že strašně důležitý pro podporu své politiky je pocit spravedlnosti ve společnosti a také její soudržnost. Naopak rozdělování společnosti nahrává individualismu, autokracii a populistům. Bez elementární spravedlnosti nebude možné zvýšit důvěryhodnost politiky ČSSD.  A to nehovořím o reprezentantech sociální demokracie, kteří její program mají dennodenně propagovat a realizovat. Prostě bez politických rozdílů mezi jednotlivými politickými stranami nelze mít programové alternativy. A bez nich budeme pouze stínovat populisty. Neo liberalismus se neosvědčil a naopak přinesl zvyšování ekonomických rozdílů mezi lidmi. Proto ta občanská nespokojenost, proto neustálé hledání mesiáše, proto podpora nových netradičních politických stran a hnutí.

(převzato z Profilu)