Historie sociální demokracie je úzce spjata s historií České republiky. Zároveň ještě sahá do dob, kdy naši předkové teprve přemýšleli o samostatném státě, ale zároveň usilovali o osmihodinovou pracovní dobu, o lepší pracovní podmínky, o svá práva a o spravedlivou společnost. A právě svoboda, spravedlnost a solidarita jsou dlouhodobé atributy ČSSD.Naše strana se přespříliš zahleděla do vládnutí a do vládní zodpovědnosti. A pramálo čelila každodenním výtkám občanů. Ti se oprávněně domáhali zlepšení svého životního standardu.

V politice ČSSD převládla liberální politika, která zastínila vše to dobré, co vláda pod vedením sociální demokracie prosadila. Dokonce jsme si nenašli dostatek času, abychom se pokusili přesvědčit širokou veřejnost, že to byla právě ČSSD, která zlepšila jejich životní úroveň, zajistila kvalitní a dostupné veřejné služby a zabránila jejich privatizaci. Prostě lidé chtěli slyšet odpovědi na jiné otázky, které je trápily či jim je sociální sítě vnukly. Teď nemám na mysli pouze migraci, inkluzi, protikuřácký zákon či kauzu lithium, ale zejména postoj vlády k sociálním dávkám, k rodinám s dětmi, dostupnost bydlení či výše platů.

Jako bychom pozapomněli, jak se těžko mnohým profesím vydělává na živobytí, jak se žije na venkově starodůchodcům, kde nejsou dostupné základní služby. Lidi nezajímají hádky politiků, oni chtějí vidět a zejména pocítit pozitivní posun dopředu. Ale abych byl spravedlivý, ne vše může udělat vláda či parlament. Přesto pocit nespravedlnosti a záměrně šířený strach z neznámého smazal to pozitivní. A stačilo pár neustále opakujících slov o zlodějích či o starých strukturách, aby si výsledky koaliční vlády přivlastnil někdo jiný.K tomu prvky xenofobie, nacionalismu a zejména populismu a již tu máme „nové“ politiky, kteří slíbili vyřešit všechny problémy světa. To, že lhali včera a dnes nikoho nezajímá.