Již delší dobu pozoruji útlum politického boje mezi rozličnými programy politických stran. A nemusí jít hned o boj mezi levicovým či pravicovým pohledem na řešení současných problémů či na rozdíly mezi konzervativním či liberálním vnímáním světa. V současné době se do popředí politického dění dostal liberálně progresivistický pohled, který nastolil nová politická témata. Jako je Green deal, gender, práva homosexuálů, umělá inteligence či digitalizace všeho, co je jen možné. Tento progresivní světonázor ovládl jako současná ideologie politickou reprezentaci. A to nejen u nás, v Evropě a v USA.

Pak se není čemu divit, že při řešení energetické, finanční či migrační krize se hledají odlišná řešení, ovlivněná touto ideologií. Přitom reprezentanti tohoto ideologického progresivismu používají k prosazení svého často totalitní metody, včetně omezování názorové plurality či osobní svobody. Bruselské elity, ale i elity současné české vlády se často chovají jako vrchnost, která má a musí mít vždy pravdu. Nevolení, ale mocní úředníci si osvojují pravomoci, které jim dány nebyly a které by ani neměli mít. Nicméně současný systém a liberálně progresivistická politika jim je poskytla.

Krize, které přicházejí jedna za druhou, odhalují pravou podstatu současné politiky, která zachovává zisky zejména zahraničním firmám, a to na úkor zaměstnanců a seniorů. Cílem progresivní politiky je převýchova obyvatelstva a řízený třídní boj, hledání vnitřního a vnějšího nepřítele, rozdělení společnosti a podpora privilegované minority před neprivilegovanou většinou, která to vše zaplatí. Uvedu dva konkrétní případy. Elektromobilita je drahá, jak z pohledu pořízení, tak provozu. Nicméně se na ni vztahují dotační programy, hrazené ze státních a veřejných financí. Bez dotací by totiž žádná elektromobilita nebyla. Druhou cestou je pak zdražení provozu či omezení provozu klasických aut.

Druhým příkladem je řešení migrační krize. Schválený migrační pakt málo řeší neprostupnost schengenského prostoru či účelný boj proti převaděčům. Naopak se zaměřil na nereálný způsob evidence a návratové politiky nelegálních migrantů. Přitom evropské země tyto migranty potřebují pomocí „řízené“ a „legální“ migrace na pracovní sílu či na zvýšení porodnosti v Evropě. Tato pokrytecká a schizofrenní politika není a nemůže být řešením základních problémů světa. Jde o hodnoty nadřazené zájmům s tím, že nakonec jsou na tom všichni hůř. Největším problémem EU je dnes obrovský nedostatek tvrdého pragmatismu a strategického myšlení. Pokud si to co nejdříve neuvědomíme, pak nás čeká ekonomický, společenský a nakonec i morální útlum.