Přece ale cítím potřebu vyjádřit politování nad způsobem, jak k analýze její autoři přistoupili. Chápu snahu hodnotit práci europoslanců podle nějakých, pokud možno objektivních parametrů, přesto si myslím, že bez zhodnocení i kvalitativních stránek je interpretace jeho výsledku diskutabilní, chcete-li, povrchní. Ale čísla jsou čísla, jak o nich polemizovat? Inu, třeba jejich výběrem, tak aby práci europoslanců neposuzoval formálně, tím nejjednodušším způsobem, který žádnou hlubokou analýzu nepotřebuje. Prostě sečíst čísla, čárky a fajfky. Jak prosté a jednoznačné. Ale také jak relativní. Abych byla trochu konkrétnější, pokusím se naznačit doporučení, na co se tedy zaměřit, případně čím takovou či obdobnou studii, financovanou třeba jinou politickou nadaci, ( i když vyznění ve prospěch platící strany  je v tomto případě zcela jistě dílem náhody ) doplnit, aby byl obrázek o práci europoslanců komplexnější. Jistě ani pak nevyjdou všichni v nejlepším světle a ani to nebude zcela vyčerpávající pohled, přesto realitě mnohem bližší než včera zveřejněna analýza. V prvé řadě, neorientovat se formálně na zasedání pléna EP ve Štrasburku, ale mnohem spíše na zasedání jednotlivých výborů v Bruselu, kde se odehrává nejpodstatnější část práce europoslanců. Rovnocenná činnost v rámci výboru není jen zpracovávání zpráv a stanovisek z pozice  hlavního zpravodaje (čárka do statistiky), ale i tzv. stínová zpravodajství, tedy politická oponentura návrhům zpravodaje, kdy europoslanec vystupuje jménem celé své politické frakce a dojednává jejím jménem kompromisy a řídí hlasování (bez čárky do statistiky). Statistika jsou čísla a ta nic nevypovídají ani o důležitosti a relevanci zpráv, jak legislativních, tak tzv. zpráv z vlastní iniciativy, které předcházejí legislativním návrhům Komise. Je také třeba rozlišovat různé druhy zpráv. Některé jsou čistě formální, které se každoročně opakují, ale projednat se musejí (čárka do statistiky), některé jsou složitě legislativní akty, stejně jako jejich projednávání (stejná čárka do statistiky). Formální hodnocení práce europoslanců vede nevyhnutelně k chování, které učiní formalitám zadost. A to je, bohužel, přesný opak toho, co mělo být původním záměrem. Zhodnotit jejich práci. To platí pro nás, europoslance zvolené v České republice nebo kdekoliv jinde. A nejen pro Evropský parlament.