Semelová (KSČM): Člověk se nemůže rodičům divit, že dávají děti do přípravných tříd

Dovolte i za náš klub pár slov k jednotlivým změnám, které obsahuje novela školského zákona, kterou dnes projednáváme. Pokud jde o zavedení povinného předškolního vzdělávání rok před zahájením základní školy, tady my souhlasíme s tímto zavedením včetně toho, aby byl bezplatný. Nakonec my jsme za náš klub opakovaně předkládali návrhy, aby bezplatný byl nejenom ten poslední ročník před vstupem na základní školu, ale aby byla celá mateřská škola, všechny ročníky bezplatné. V tom smyslu chceme předložit i pozměňovací návrhy.

Důvody, které nás vedou ke shodě s touto změnou, tedy zavedení povinného předškolního vzdělávání, je jednak snaha o zvýšení kvality vzdělávání a je zcela zřejmý význam předškolního vzdělávání. Nakonec jednoznačně to prokazují veškerá šetření. Je důležité toto vzdělávání pro osobnostní a sociální vývoj dítěte, pro narovnání nerovnoměrnosti v jejich vývoji a usnadnění, jak už bylo řečeno, ke vstupu na základní školu.

Chci upozornit, že je pravda, že přes 90 % pětiletých dětí už mateřskou školu navštěvuje v současnosti. Tou změnou nedochází k omezování rodičovských práv, jak jsme z některých mailů přesvědčováni, do mateřské školy mají tyto děti chodit několik hodin denně a není tedy problém, aby rodiče působili na výchovu svých dětí, aby se jim věnovali, případně aby s nimi jeli na dovolenou mimo hlavní prázdniny, protože to už není problém ani v základní škole, stačí, když třídní učitel to povolí. A věnovali se i dalším mimoškolním činnostem. Takže to je jedna věc, kterou jsem k tomu chtěla říci.

Další argument, to jsou rovné šance ve vzdělávání. Deset procent dětí ve věku do pěti let, zhruba těch 10 %, se neúčastní předškolního vzdělávání a často jde o děti ze sociálně znevýhodněných rodin, které jsou handicapovány oproti svým vrstevníkům. Tady je možnost eliminovat některá znevýhodnění, zvýšit jejich vzdělávací šance a srovnat startovací čáru ve vzdělávání. Nakonec odhady jsou, že pět procent z těchto deseti procent jsou děti, které žijí v nedostatečně podnětném prostředí. To znamená, pro ně je právě předškolní vzdělávání velmi významné. I když souhlasím s paní ministryní, že se samozřejmě nejedná pouze o děti z tohoto prostředí.

Jedním z dalších důvodů je i snížení počtu odkladů. V České republice je velmi vysoký počet odkladů, jedná se zhruba o 20 % z populačního ročníku, takže i tento záměr, myslím si, že je chvályhodný.

Konečně ještě k tomu dovolte jednu poznámku. My samozřejmě chceme především zkvalitnění pro všechny žáky, pro všechny děti, které jsou v tomto věku, ale velmi důležité je to i pro děti z romského etnika. A tady upozorňuji, že přes 70 % dětí z tohoto etnika nenavštěvuje mateřskou školu a že pro ně je toto vzdělávání velice významné i pro budoucí vzdělávání v základní škole.

Pokud jde o nárok na místo v mateřské škole, my si myslíme, že je to dobře, byly podniknuty některé kroky týkající se navýšení kapacit v mateřských školách. Je zároveň pravda, že podle demografického vývoje by se dál měla zlepšovat ta situace a neměl by být problém umisťování těchto dětí do mateřské školy s tím, že by bylo velmi vhodné, aby se dělaly další kroky, další opatření, včetně financování, aby se mohl snižovat počet dětí v mateřské škole, tak jak to bylo slibováno, protože až těch 28 dětí na třídu je skutečně velice, velice mnoho. S tím souvisí zájem rodičů a nakonec i některých základních škol, aby tyto děti chodily do přípravných tříd při základní škole. Ono vzhledem k tomu, že tam je mnohem nižší počet dětí, tak se člověk nemůže rodičům divit, nicméně já souhlasím s tím, že přípravné třídy v základních školách by měly být především pro děti s odkladem, které už se připravují ve svém věku na základní škole, ale neměly by v žádném případě suplovat mateřské školy. Tam je to gros předškolního vzdělávání, tam jsou připravené učitelky pro tento věk dětí a tam by tedy mělo především probíhat předškolní vzdělávání.

Pokud jde o to, co se tady diskutovalo ohledně zkušeností z ostatních evropských zemí. Zákonný nárok na umístění dítěte do předškolního vzdělávání je v devíti členských státech Evropské unie, dokonce účast v předškolním vzdělávání je povinná. V dalších zemích začíná povinná školní docházka ve věku čtyř nebo pěti let dítěte, a to si myslím, že je zkušenost, která by nám měla přece jen být něco v tomto případě platná.

Pokud jde o individuální vzdělávání, tak tady s tím máme problém v našem klubu, samozřejmě. Ptáme se, co se změní tímto zákonem, jak vlastně dojde k tomu povinnému předškolnímu vzdělávání, když tady bude stačit pouze to, že se dostaví k zápisu, že tam oznámí, že rodič má zájem o individuální vzdělávání, má nárok na umístění, ale ve skutečnosti právě to, že stačí pouhé oznámení, že bude individuálně vzděláváno, podle nás narušuje to, co by měla tato novela řešit, tzn., aby zaručovala předškolní vzdělávání.

Pokud se jedná o ověření znalostí, ke kterému se musí rodič s dítětem následně dostavit, tak ani to není podle mě dostačující, protože co bude následovat, pokud se prokáže při tomto ověřování, že rodič se doma dítěti nevěnuje, že to vzdělávání, které bychom chtěli, aby dítě mělo, aby mu to vyrovnalo další šance, tak poskytováno není. Bude muset být přijato, bude povinnost zrušit individuální vzdělávání ze strany ředitele, jak to bude s dětmi, které nesmějí být do mateřské školy přijaty, mám teď na mysli děti, které nejsou očkovány. Nechci tady rozvíjet ovšem tuto debatu, já osobně jsem pro povinné očkování, nicméně je to další věc, kterou bychom měli dál nějakým způsobem řešit.

Mateřské školy, jak už jsem tady uváděla, stále častěji suplují rodinu při vytváření základních návyků, včetně rozvoje řečových schopností. Říkám to už z toho důvodu, že třeba právě logopedické vady předškoláků se řadí mezi hlavní příčiny odkladů povinné školní docházky. Plných 33,6 % dětí z celkového počtu odkladů jsou právě děti s těmito řečovými vadami. Za posledních deset let stoupl počet dětí s vadami řeči a s narušenou komunikační schopností téměř o polovinu. Každé třetí až čtvrté dítě má poruchu komunikačních schopností. Další důvody odkladů: nedostatečná adaptace a potíže se soustředěním, potíže v grafomotorické oblasti, častá kumulace uvedených obtíží. Právě tyto argumenty jsou, podle mého názoru, relevantní k tomu, že mateřská škola tady hraje klíčovou roli, plní funkci výchovnou a sociální, ale především poskytuje předškolní vzdělávání v době, kdy se formují základy vývoje dítěte a předpoklady pro jeho další vzdělávací dráhu.

Možná poznámku na závěr k této změně, a to je - nebo dvě poznámky. Jedna se týká přijímání dvouletých dětí, druhá dětských skupin. Pokud jde o dvouleté děti, já si myslím, že ty mají jiné požadavky, měly by být v jiných podmínkách, než tomu je v mateřské škole, kde jsou dohromady společně se sedmiletými dětmi, a že by mělo vejít v nějakou diskusi mezi resorty Ministerstva školství, Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva práce a sociálních věcí. Mám na mysli vytvoření sítě jeslí tak, aby tyto děti byly v takové péči, kterou si zaslouží.

Druhá poznámka se týká dětských skupin. Když jsme projednávali tuto otázku, tak jsme navrhovali mj. v pozměňovacích návrzích to, aby dětská skupina byla určena pro děti do čtyř, resp. pěti let věku s tím, že poté by mělo následovat předškolní vzdělávání. Tento názor máme stále, myslíme si, že by se měla připravit i novela týkající se dětské skupiny. Nakonec bylo by to logické v souvislosti s novelou, kterou nyní projednáváme.

Pokud jde o další změnu, a to je zavedení jednotné přijímací zkoušky do oborů středního vzdělávání ukončených maturitní zkouškou, s tím také souhlasíme. Podle mě už to mělo být zavedeno dávno v rámci zkvalitnění vzdělávání a bylo to tady už dnes řečeno. Prostě není možno na maturitní obory přijmout každého. Jsou uchazeči, kteří mají schopnosti, mají výsledky, mají předpoklady ke středoškolskému vzdělávání v maturitním oboru, jsou jiní, kteří mají jiné předpoklady, např. aby to byli velmi dobří řemeslníci nebo techničtí pracovníci bez maturity. Já si myslím, že tohle by mělo být jedním z cílů, protože za ta léta, kdy díky i financování, a já jsem ráda, že je přislíbeno financování regionálního školství, kdy škola skutečně přijímá každého bez ohledu na výsledky, vedla nejenom ke snížení vzdělávací úrovně nebo té laťky při přijímání uchazečů, ale také v celém průběhu středoškolského studia a také při jeho výstupu, tzn., že ta maturitní zkouška dávno ztratila to jméno, které by měla mít, a ten papír, který dostávají studenti na konci studia, není podložen v mnoha případech kvalitou vzdělávání.

Chci v této souvislosti připomenout to, že se zavedením jednotné přijímací zkoušky, která tady z řad pravice byla tak kritizována, vyslovily souhlas kraje, vyslovila souhlas i většina ředitelů škol. Z dotazníkového šetření vyplynulo, že s centrálně zadávanými jednotnými testy souhlasí více jak 87 % ředitelů gymnázií, 72 % ředitelů středních odborných škol, 36 % ředitelů středních odborných učilišť s maturitní zkouškou.

I to určitě o něčem svědčí. Myslím si, že Ministerstvo školství by mělo odpovídat za přípravu a metodické řízení jednotné zkoušky. A v tom se samozřejmě náš pohled liší od toho pohledu pravicových stran, který tady zazněl u předřečníků. Proto tedy je potřeba stanovit centrálně, aby některé školy nebyly znevýhodněny, protože některé školy přistupovaly k zavedení přijímacího řízení, jiné ne. A tady docházelo pochopitelně k tomu znevýhodňování. Zároveň a především je to tedy jeden z kroků, který by měl vést k postupnému zkvalitňování středního vzdělávání.

Velká část škol, jak už jsem uvedla, přijímací zkoušky vůbec nekoná a žáci jsou přijímáni pouze na základě hodnocení z posledních dvou ročníků základní školy. Všichni víme, že vypovídací hodnota tohoto hodnocení je velice nízká. Z výsledků pilotního ověřování přijímacího řízení vyplývá, že známkování v základní škole je zcela nesrovnatelným ukazatelem pro kritéria přijímacích zkoušek. Takže v každém případě centrální zavedení jednotných zkoušek my podporujeme.

Pochopitelně ale i tady vidíme určité problémy. Jedním z problémů je otázka, kdo stanoví nepodkročitelnost té hranice při přijímání uchazečů, kdo stanoví tu hranici úspěšnosti, kdy uchazeč může být přijat, kdy už přijat být nemůže. Pokud to zůstane v rukou ředitelů středních škol a pokud zároveň bude financování regionálního školství takové, jaké je, tzn. co žák, to peníze pro školu, tak nemůžeme čekat nějaké výrazné zlepšení. Prostě ředitel střední školy bude nabírat uchazeče tak, aby naplnil školu a aby měl co největší částku finanční. Takže to je věc, která by určitě měla být řešena. Podle mého názoru by Ministerstvo školství mělo stanovit centrálně tuto nepodkročitelnou hranici.

Jinak zavedení jednotné přijímací zkoušky na střední školy na obory s maturitou podporuje i Společnost učitelů matematiky. Zároveň zdůrazňují právě to, o čem jsem teď mluvila, že je nanejvýš nutné zajistit státem garantovanou nepodkročitelnou hranici zvládnutí učiva a věnovat se i zkvalitnění vzdělávání na základní škole. Zároveň je Společnost učitelů matematiky přesvědčena, že návrh na jednotné přijímací zkoušky může právě tuto funkci splňovat.

O druhém problému, tj. financování regionálního školství, už jsem se teď zmínila. A pokud se jedná o ten třetí problém. Já si myslím, že nestačí - a ono to souvisí jak s tou změnou jednotného zadávání přijímacích zkoušek, tak s tou změnou u maturitních zkoušek - abychom se věnovali střednímu vzdělávání. Pochopitelně začít se musí mnohem dříve, tzn. na základních školách resp. na těch mateřských školách.

Pokud jde o ty základní školy. Tady já znovu apeluji na Ministerstvo školství, aby bylo nápomocno v tom, aby se znovu vybudovaly školní dílny. To je prostředí, kde žáci získávají vztah i k těm učňovským oborům, řemeslným oborům, setkávají se s prací se dřevem, se železem a dalším materiálem. A i to je může směřovat k tomu, aby se nehlásili na všelijaké humanitní obory, ale na technické obory a také na učňovské školství. Upozorňuji na to, že doma se často s prací děti v současné době vůbec nesetkají, že to, co jim dokáže škola právě i v těch školních dílnách dát, je nakonec ve prospěch jednotlivců, těch dětí, které třeba nevynikají v teoretických předmětech, ale dokážou vyniknout právě v těch manuálních předmětech, kde zažívají i pocit úspěchu. V té souvislosti bych byla ráda, kdyby Ministerstvo školství jednalo i s pedagogickými fakultami tak, aby bylo personálně toto zajištěno, tzn. aby byl dostatek pedagogů pro výuku dílen a dalších těchto předmětů.

Ke třetí úpravě, tj. úprava modelu a hodnocení maturitní zkoušky. Já považuji za důležité - a už jsem to tady před chvílí zmínila - vrátit tu kvalitu, tu hodnotu maturitní zkoušky tak, aby to skutečně nebyl v uvozovkách cár papíru, kdy maturitu může mít každý. Ruku v ruce s tím by měla být zvýšena i prestiž učňovského školství a podpořeny ty programy, ty projekty, které ke zvýšení prestiže povedou.

Pokud jde o ty tři povinné zkoušky společné části, tzn. čeština, literatura, cizí jazyk, matematika u většiny oborů vzdělání s maturitou, myslím si, že je dobré, že by to mělo být od roku 2021, tzn. čtyři roky poté, co by měla být zavedena jednotná přijímací zkouška, aby žáci a studenti věděli, z čeho maturovat budou, a odpovídal tomu i vzdělávací program, včetně toho, že Ministerstvo školství má stanovit obory, které budou vyčleněny z té povinné matematiky. Považuji to za rozumný kompromis. Ono totiž je potřeba nejenom vyčlenit některé obory, ale zároveň i připravit některé školy na to, aby vůbec studenti byli schopni složit zkoušku z matematiky. Teď mám na mysli to, že v různých oborech je různá hodinová dotace. Proto je potřebné zvýšit tuto hodinovou dotaci a jak už jsem říkala, i se zaměřit na zkvalitnění výuky matematiky přímo na základních školách.

Pokud jde o další kroky, které by měly vést ke zkvalitnění výuky na základní škole. Já si myslím, že to nebude možné, pokud nebude určitý sumář znalostí, které děti musí znát na konci každého ročníku. V tuto chvíli máme v základních školách výstupy po pátém a devátém ročníku, kdy během těch pěti let nebo čtyř let na druhém stupni si každá škola určí podle svého - každá škola má vlastní vzdělávací programy a každá škola může zařazovat nejenom různé učivo v daném předmětu, ale někdy i různé předměty do různých ročníků. A pokud toto nebude srovnáno, pokud nebudou tyto ročníkové výstupy a pokud nebude kladen důraz na určité sjednocování učiva, aby skutečně nebyla taková volnost v jednotlivých školních vzdělávacích programech, tak si myslím, že se dál nepohneme. Vezměte si, že jsou děti, které se nesetkají s některými předměty, např. s chemií, když na jedné škole se to učí v osmičce, na druhé v devítce a dítě se v polovině roku nebo na začátku deváté třídy přestěhuje. Takže na to by měl být brán ohled také.

Pokud jde o centrální hodnocení slohových prací z češtiny, má to svoji logiku. Je to sjednocení i s hodnocením prací z cizího jazyka. A kromě toho a především se tady jedná o objektivní hodnocení. Protože je pravda, že na středních školách, pokud to měli na starosti učitelé českého jazyka, tak je to určitě subjektivnější hodnocení, než pokud by to bylo stanoveno centrálně. Nakonec tohle prokazují i šetření, kdy došlo k porovnání právě toho hodnocení u češtinářů na škole a jak by to vypadalo, kdyby byly tyto slohové práce z češtiny hodnoceny centrálně. A je pravda, že ten rozdíl byl velmi výrazný. U školských češtinářů neprošlo 1,8 % maturantů, u externích by propadlo 10,1 %. To znamená, že to je určitě závažný argument, kterým bychom se měli v té souvislosti zabývat.

Poslední změna, tj. zřízení Národní rady pro vzdělávání. Já to vnímám jako důležitý profesní a poradní orgán Ministerstva školství, který by se měl vyjadřovat k vybraným dokumentům ministerstva, ke koncepcím, takže to určitě má naši podporu.