Vážená paní ministryně, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, vážená paní ministryně, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, v roce 2000 vláda předsedy Miloše Zemana a místopředsedy Vladimíra Špidly a v roce 2002 obě komory Parlamentu ČR schválily novelu zákona, který postavil platy ústavních činitelů do vyvážené a proporcionální roviny a učinil závislými na průměrné mzdě. S jednou výjimkou, o které se zmíním dále, mohl tento model platit do dnešních dnů bez jakýchkoli zásahů zákonodárců. Namísto toho zákonodárci v průběhu dalších let ústavní činitele rozštěpili, sami sebe dehonestovali na spíše podústavní činitele a své platy si vůči průměrné mzdě opakovaně poměrově snižovali v zoufalé a především marné snaze si nepohněvat voliče. Paradoxně často ti, kteří bořili systém zpočátku nového tisíciletí či jeho poslední zbytky, volali po zavedení systému, který právě bořili. Poslední kapka a vrchol těchto počínání přišel do Senátu v těchto dnech. Já pevně věřím, že ho Senát jednoznačně odmítne. Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych probral celou historii vývoje platů ústavních činitelů, a z toho speciálně zákonodárců, od sametové revoluce. Zaprvé pevná výše platu byla stanovena v letech 1990 až 1995 dle zákona č. 371/1990 Sb. V roce 1991 byl plat ve výši 7 000 Kčs. Oproti průměrné mzdě předminulého roku 1989, která činila 3 170 Kč, se jednalo o 2,21násobek. V roce 1995 byl plat ve výši 16 100 Kč, to znamená oproti průměrná mzdě z předminulého roku 1993, která činila 5 904 Kč, se jednalo o 2,73násobek. Zadruhé výše platu odvozená od platu na ministerstvech v letech 1996-2003. Od vyhlášení zákona č. 236/1995 Sb. v roce 1995 se platy určovaly podle platové základny, která se odvozovala od platu na ministerstvech.

Platovou základnu tvořil souhrn nejvyššího platového tarifu a maximální výše osobního příplatku stanovených pro zaměstnance ministerstev. S tím, že představitelům státní moci náležel další plat ve výši měsíčního platu. Takto bylo zaručeno, že platy zákonodárců byly vyšší i než nejvyšších ministerských úředníků. Ovšem při nezapočítání jejich, tím myslím těch úředníků, příplatků za vedení. To znamená naprosto rozdílný stav od současnosti, kdy platy zákonodárců jsou hluboko pod úrovní platů, včetně nejrůznějších odměn vysokých ministerských i jiných státních úředníků. Jenom pro ilustraci – dle tehdejšího znění zákona by dnes činil plat zákonodárců bez příplatku za funkce 140 tisíc korun, neboť nejvyšší platový tarif tehdy pro ty úředníky ministerské činil 72 000 Kč. A možný osobní příplatek podle zákoníku práce 100 %. Při započítání 13. platu dokonce 156 tisíc. Zatímco dnes ve skutečnosti činí 90 785 korun. Což je platová základna 84 060 krát 1,08.

Zatřetí výše platu odvozena od průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře od roku 2004. Dne 12. července 2002 byla s účinností od 1. ledna roku 2004 vyhlášena ve Sbírce zákonů část 33. novely zákona 309/2002 Sb., která zněla, cituji:

„Platová základna činí od 1. ledna do 31. prosince kalendářního roku trojnásobek průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře, dosažené podle zveřejněných údajů ČSÚ za předminulý kalendářní rok. Výši platové základny pro příslušný kalendářní rok vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí se Sbírce zákonů sdělením.“

Jak jsem již uvedl v úvodu, tato část novely byla schválena přesně ve znění vládního návrhu z roku 2000, který jako sněmovní tisk č. 794 schválila 1. listopadu 2000 tehdejší vláda, podepsal tehdejší premiér Miloš Zeman a první místopředseda Vladimír Špidla a rozeslána poslancům 15. prosince 2000. Výše uvedené tedy znamená, že to byl premiér ČR Miloš Zeman, který již v roce 2000 navrhl a poté v roce 2002 v parlamentu prosadil závislost platu představitelů státní moci na průměrné mzdě v nepodnikatelské sféře spolu s zavedením platové základny ve výši trojnásobku průměrné mzdy. A současně pro představitele státní moci ponechal v zákoně další plat. A proč jenom v porovnání se mzdou nepodnikatelské sféře? No protože, jak poslanec Marek Benda později vzpomínal, nepodnikatelská sféra byla určena proto, že mzdy v podnikatelské sféře byly tehdy vyšší.

Začtvrté novela číslo 626 z roku 2004 Sb. ze dne 26. listopadu 2004 s účinností od 1. ledna 2005 rušila u představitelů státní moci v zákoně další plat, což kompenzovala navýšením platových koeficientů, například u poslanců z 1,00 na 1,08. Tyto změny znamenaly pro představitele státní moci nepatrné snížení platů. Namísto z dosavadních 13 – 13 krát 1,00 – na 12,96 – 12 krát 1,08.

Zapáté od 1. ledna 2004, respektive s nepatrným snížením od 1. ledna 2005, tak byl nastaven platový automat, který zaručoval, že platy představitelů státní moci mohly být napořád ve stejném poměru ke dám fyzických osob nebo nepodnikatelské sféře. Této automat zaručoval kopírování změny platu v nepodnikatelské sféře na období konjunktury stejně jako na období stagnace, či dokonce krize. Stačilo jediné, do tohoto automatu nezasahovat.

Zašesté. Byl to ovšem Miroslav Kalousek, který to nevydržel, a jako ministr financí prosadil od roku 2011 novelou č. 425/2010 Sb. ze dne 16. prosince 2010 snížení koeficientu ze 3 na 2,5. Jak tedy tvrdil Miroslav Kalousek, činil tak z důvodu krize. Ale tato pouze na dobu krize! Opakuji – pouze na dobu krize. Dodnes nechápu naivitu tohoto superznalce politického prostředí v české kotlině. Později se nestačil divit. Svým opatření dosáhl Miroslav Kalousek, že se ústavním činitelům snížily poměrně platy oproti dám fyzických osob v nepodnikatelské sféře o 20 %. Navíc Miroslav Kalousek prosadil v této novele pro roky 2011-2014 pevnou platovou základnu pro poslance a senátory ve výši 51 731 Kč, což v skutečnosti znamenalo další snížení koeficientu. Například pro rok 2013 to mělo za následek, že se ve skutečnosti koeficient snížil na 2,11, neboť průměrné mzdy za rok 2011 činily dle ČSÚ 24 319 Kč. 91 731 děleno 24 319 rovná se 2,11.

Zasedmé soudci si u Ústavního soudu prosadili, že jim náleží nadále koeficient 3. Ten pro jejich platy platí dodnes. A Poslanecká sněmovna se jich opakovaně ve svých návrzích, právě toho posledního na zmrazení platů, ve svém návrhů nedotýká. Platy ústavních činitelů tehdy do těchto dnů nevratně a zcela chybně se rozdvojily. Vznikly de facto dvě kategorie ústavních činitelů. Ústavní rovná se soudci a pod ústavní rovná se zákonodárci.

Zaosmé, jak jsem již uvedl, u poslanců a senátorů se slib ministra financí Kalouska, že ke snížení základny ze 3 na 2,5 došlo pouze na dobu krize a poté se vrátí na 3, tento předpoklad se nikdy nenaplnil a již byly se zákonodárcům koeficient 3, zavedený v roce 2004, nevrátil.

Pouze se novelou č. 11/2013 Sb., ze dne 28. prosince 2012, určilo, že se koeficient ze 2,5 zpětně vrátí alespoň na hladinu 2,75.

Zadeváté, další novelou č. 359/2014 Sb., ze dne 28. prosince 2014, se však vložil do zákona paragraf 3a, který naopak poslancům a senátorům dále snížil koeficient pro rok 2015 až na 2,25 a naplánoval dosažení hladiny koeficientu na 2,75 postupně. Pro rok 2016 na 2,35, pro rok 2017 na 2,45, pro rok 2018 na 2,5 a pro rok 2019 2,75násobek.

Zadesáté, jenže když se měl naplnit návrat alespoň ke koeficientu 2,75, tak se zalekl Pirát Mikuláš Ferjenčník natolik toho, že by byl v hospodě za špatného, jak sám tehdy vulgárním slovníkem řekl ve sněmovně na mikrofon, že k žádnému návratu na 2,75 nedošlo. Naopak koeficient 2,5 zásluhou novely č. 316/2018 Sb., ze dne 17. prosince 2018, v zákoně zůstal.

Zajedenácté přišla koronavirová krize a zákonodárci si svůj plat zákonem č. 587/2020 Sb., ze dne 17. prosince 2020, na rok 2021 zmrazili ve výši platové základny pevně určené 84 060 Kč, čímž došlo k faktickému snížení koeficientu pod koeficient 2,5, neboť platy v nepodnikatelské sféře v roce 2019 vzrostly.

Zadvanácté zároveň tímto zákonem zákonodárce na dobu obchod roku 2022 zároveň naplánoval, že se bude koeficient počítat nejen od nepodnikatelské sféry, ale od mezd v celém národním hospodářství, tedy včetně mezd v podnikatelské sféře, neboť ty se staly nižší než v nepodnikatelské sféře. To je rozdíl oproti stavu ze začátku tisíciletí, a tudíž dle mého názoru jediná oprávněná a potřebná změna novely zákona z roku 2022, o které jsem se již zmínil v úvodu svého vystoupení.

Zatřinácté nyní navrhovanou novelou zákona má dojít ke zmrazení platů zákonodárců, nikoliv soudců, na dalších 5 let. To znamená zachování platové základny ve výši 84 060 Kč na roky 2022-2026. Jaké jsou důvody sebedestruktivních novel zákona? Tím prvním je zřejmě prostý fakt, že se platová základna neodvíjí od průměrné mzdy v minulém, ale z technických důvodů od průměrné mzdy v předminulém roce. Ne proto, že průměrné mzdy každoročně rostou, a tak je plat o jednoroční zpoždění ve skutečnosti nižší, ale protože rostou nerovnoměrně rok od roku. Pokud v roce N vzroste průměrná mzda více než v roce N-1, nikomu nevadí, že zákonodárcům vzroste plat v roce N+1 méně, než by odpovídalo nárůstu průměrné mzdy v roce N. Běda však, když je tomu obráceně a v roce N vzroste průměrná mzda méně než v roce N-1. Pak by byl v roce N-1 nárůst platů zákonodárců procentuálně vyšší než nárůst průměrné mzdy. A tak proti argumentaci: „V parlamentu si přidávají více než přidávají ostatním,“ zákonodárci kapitulují a své platy si v reálném poměru snižují. Ještě horší situace nastává v případě zmrazení platů. To by pak i návrat k původní hranici byl zcela určitě nárůstem nad nárůst průměrné mzdy právě o ten rok zmrazení. Ta situace právě napsala zmrazením platům na rok 2021. Opět se ozval křik. Politici si zvyšují platy více, než zvyšují ostatním. A poslanci opět kapitulovali. Namísto vysvětlení, že ten vyšší nárůst je způsoben právě tím předcházejícím zmrazením, vystresovaní a doslova vyklepaní poslanci tři dny před sněmovními volbami schválili návrh premiéra Babiše, s čestnou výjimkou Stanislava Juránka, na jednomyslné zmrazení na dalších 5 let, protože je obestřela nekonečná hrůza, že by je v případě nepřijetí tohoto zoufalého a zároveň z pohledu premiéra geniálního předvolebního tahu opustili voliči. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovedete si představit, co se stane za těch 5 let při plánovaném odmrazení? Po celkově 6 letech zmrazení by se při průměrné inflaci 5-10 %, což lze minimálně, bohužel, očekávat, reálný koeficient propadl na 1,87 až 1,41. A po odmrazení by návrat na úroveň platů před zmrazením musel znamenat nárůst platů minimálně o 34-77 %. Při nárůstu průměrné mzdy nad úroveň inflace ještě podstatně více. Je proto nepochybné, že by nastal další křik. Co křik, úplný řev, že si zákonodárci navyšují platy šestkrát či kolikrát procentuálně více než ostatní. A při psychické odolnosti poslanců, jak jsme ji měli možnost v této věci několikrát pozorovat, by nepochybně do školo k dalšímu zmrazení. A tak by se zmrazovalo a zmrazovalo, až by se dozmrazovalo. Mimochodem premiér Andrej Babiš se při předkládání té pětileté zamrazovací novely pochlubil, že on celý svůj poslanecký plat dává samoživitelkám. Jinými slovy, že on z výkonu práce poslance nemá ani korunu. To by byl možná ideál některých, aby poslanci dělali svoji poslaneckou práci zdarma. Co by to znamenalo v praxi? No to, že by ve sněmovně byli jen miliardáři, kteří žijí úplně z něčeho jiného a významně vyššího, než je poslanecký plat. Je to žádoucí? Nechám odpověď na každém z vás. Nejenom v tomto plénu, ale i u všech diváků. Tak tomu ostatně bylo kdysi, že ve středověkých sněmech se zasedalo zdarma. A tak v nich zasedali jen šlechtici a později ti nejbohatší z měšťanů. Nikdo jiný si to nemohl dovolit. A až později se zavedly odměny. Nikoliv ovšem na žádost šlechty, naopak pro ni vznikla nepříjemná konkurence, že se o místo ve sněmech mohli ucházet i lidé z méně zámožných vrstev.

Závěr. Návrat k zákonu ve znění, jak ho na počátku tisíciletí prosadila vláda premiéra Zemana a začal za vlády premiéra Špidly, to znamená návrat ke koeficientu 3, by dle mého názoru byl tím správným krokem. V tehdy schváleném zákoně se daly do odpovídajícího poměru platy všech ústavních činitelů. Nejen k průměrné mzdě, ale i k platům ministerských a dalších státních úředníků. Není principiálně správné, aby platy ústavních činitelů byly hluboko pod platy vrcholových úředníků. Nová vláda by měla tyto nepoměry napravit novou novelou zákona a vrátit ho do tehdejšího stavu. Samozřejmě s tím, že by platy odvíjely od průměrné mzdy nikoliv jen v nepodnikatelské, ale v celé hospodářské sféře. V tomto okamžiku však mohu jen vřele doporučit nesmyslnou a nesystémovou novelu z pera premiéra Babiše smést ze světa ramp a zamítnout ji. A při této příležitosti též vzpomenout odkazu předsedy Senátu Jaroslava Kubery, který se nikdy za stanovenou odměnu pro ústavní činitele nestyděl, neboť si byl vědom, jak zodpovědná a náročná práce, zbavená soukromí a často i volného času, to je. A že v konečném důsledku voliči nehodnotí své zákonodárce měřítkem jejich odměn, ale měřítkem jimi vykonané práce. Děkuji za pozornost.