Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážené paní náhradnice, vážení páni náhradníci,

tak by mělo znít oslovení v Poslanecké sněmovně poté, co by platil klouzavý mandát, v tom znění, jak přišel ze sněmovny. Ve sněmovně nám totiž vznikli zákonodárci dvojí kategorie. Poslanci a náhradníci. Už to samo o sobě je důvodem k zamítnutí tohoto návrhu. Ale důsledek této věci směřuje dál.

Poslanci skládají slib podobně jako senátoři podle čl. 23 ústavy. Zatímco náhradníci by skládali slib dle obyčejného zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. To je naprosto základní rozdíl. Podle mého názoru není možné, aby v jedné komoře parlamentu byli vedle sebe zákonodárci, z nichž část skládá slib podle ústavy a část skládá slib, ne totožný, trošku jiný, podle zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Důsledkem by podle mého názoru bylo i to, že by tito zákonodárci, ti náhradníci, nebyli ani ústavními činiteli. Velice potom vzniká velká otázka, jestli by vůbec takovíto náhradníci mohli hlasovat o ústavních zákonech, o ústavě, o Listině základních práv a svobod a i o dalších ústavních zákonech... Podle mého názoru nikoli, protože by neměli složený slib podle ústavy.

Navazující další věci. V čl. 26 ústavy se píše, že poslanci vykonávají svůj mandát v souladu se svým slibem, nejsou přitom svázáni žádnými příkazy. No jo, ale to je ten slib z té ústavy, že jo... Ten oni neskládají. Podle mého názoru by se na tyto náhradníky nevztahoval ani čl. 26 ústavy. Navíc, i kdyby se vztahoval, tak by nemohl být naplněn, protože pro ně by nemohlo platit, že nejsou vázáni žádnými příkazy, protože by se stali doslova a do písmene rukojmími premiéra a ministra, za kterého by nastoupili jako náhradníci, protože oni kdyby tzv. zlobili, tak by premiér toho ministra jednoduše odvolal, nebo by ministr požádal o odvolání sám.

Tím by náhradník vypadl ze sněmovny a byl by opět náhradníkem mimo sněmovnu, nemluvě o tom, že pak kdyby to bylo jenom kvůli tomu zlobení, by druhý den mohl zase premiér jmenovat, přes pana prezidenta, toho dotyčného poslance ministrem a ten už by se nevzdal toho mandátu, protože je to dobrovolné, takže takhle by náhradníka úplně vyřadili ze hry. Pro tyto důvody podle mého názoru je ten zákon naprosto nepřijatelný. Mimochodem, velice negativně se o něm vyslovila i Komise pro ústavu, na což tady pan předkladatel vzpomínal, jako by to podpořila. Tam je to napsáno velmi diplomaticky, velmi, že to není zcela nepřijatelné, jinými slovy, že to je prakticky nepřijatelné, když si přečtete ten výraz Komise pro ústavu, jejímž jsem členem.

Přiznám se, že mě zaujala ta věc, jednak tady na to vzpomínal pan zpravodaj, jednak jsem se dočetl i v médiích, že tak snad argumentovali i někteří z nás, že je tam potřeba opravit tu věc, že ten zákon by platil podle přechodného ustanovení až pro novou sněmovnou, pro zvolené poslance, a tak dále, později. Přitom podle mého názoru to je jediná věc, která v tom zákoně je navržena správně. Poslanci byli zvoleni za určitých podmínek, ty volby do Poslanecké sněmovny proběhly za určitých podmínek. Není možné pak, aby se upravovaly ty podmínky, aby si jednotliví poslanci pak upravovali ve svůj prospěch to, co oni potřebují, aby pak schvalovali například ve sněmovně tu věc, tak my si dáme klouzavý mandát, protože ho chceme využít, tak si to teď schválíme a bude se to vztahovat už na nás. To je střet zájmů, velký jako tři tečky...

Takže když to uzavřu, bohužel musím konstatovat, že tento zákon ústavního klouzavého mandátu je podle mého názoru legislativní zmetek a já osobně budu jednoznačně hlasovat pro jeho zamítnutí.

Děkuji za pozornost.