Děkuji. Určitě se nenacházíme ve standardní situaci, a protože jsem měl tu možnost být členem Bezpečnostní rady státu i ústředních krizových štábů například v souvislosti s metanolovou aférou, tak si umím představit, že nastává v těchto situacích hodně improvizací a že prostě některé záležitosti se nepovedou. A myslím si, že na to podrobné hodnocení krok po kroku, co se mělo udělat a co se možná neudělalo správně, na to bude dostatek času a asi k tomu teď není úplně prostor. Spíš si myslím, že bychom měli dělat to nezbytné, co máme, a to znamená řídit to profesionálně, odborně, věcně správně. A měli bychom na úrovni vlády a všech dalších subjektů, které teď v tuto chvíli působí v rámci krizového řízení této situace, dělat vše pro to, abychom se nezaobírali věcmi, které se kompetentně nemají dělat tzv. mikromanagementem, ale řešili ty standardní záležitosti kompetentní, které v tuto chvíli byly velmi podrobně popsané, já to tady opakovat nebudu. Nicméně asi se všichni, jak tady sedíme, shodneme, že musíme dělat prioritní a ty nezbytné věci, které jsou teď v tuto chvíli nejdůležitější. A já je všechny nevyjmenuji, ale jedna z nich, ta nejklíčovější, je, že jsme povinni zajistit ochranné prostředky pro všechny. Nejen v té první linii, ale dnes už pro celé obyvatelstvo. A já si dovolím prostřednictvím předsedajícího obrátit na pana ministra. Pane ministře, neobstojí argument, že vy nejste nákupčí. To se dokonce od vás ani nechce. Ale moc se omlouvám, vy jste celou veřejnost přesvědčoval dlouhodobě o tom, že všeho máme dostatek. Dlouhé týdny jsme byli přesvědčováni na úrovni krajů například v souvislosti s našimi nemocnicemi a podobně, že jsme připraveni na zvládnutí mimořádné situace tohoto charakteru. A my se dnes a denně dohadujeme na úrovni různých krizových štábů o tom, co uděláme nebo neuděláme a jak zajistíme ochranné pomůcky. A teď už to není o politikaření, teď už je to prostě opravdu o této věcné záležitosti. A pokud se tu vyvolal ten pocit, že je toho dostatek a stát prostřednictvím i vašich vyjádření konstatoval, že jsme na to připraveni, tak je to teď vaše odpovědnost a vy to prostě musíte zajistit. Samozřejmě nebudeme čekat na to, až se povede jeden centrální nákup z Číny, nebo se nepovedl z Ameriky. O tom to teď v tuto chvíli není. Mimochodem improvizace je teď i na úrovni krajů a najednou zjišťujeme, že kdyby nám někdo řekl pravdu, tak jsme schopni si ty věci nakupovat také. Ty kraje rozhodují o mimořádných nákupech. 200 000 respirátorů, 60 milionů, není v tom problém, dostáváme se do situace, že do týdne to máme dostat. Takže tohle je prostě obrovská prioritní záležitost a my máme fungující integrovaný záchranný systém, máme osvědčené krizové řízení, máme lidi v první linii, kteří kdyby ty nepřesnosti v různých dokumentech měli, tak jsou schopni právě díky tomu, že se znají, umí, fungují v podobných situacích, tak jsou schopni to zvládnout. Ale oni nemají teď to nejdůležitější. To, co vyvolal pocit, ten stát, že by měli mít nebo že to dostanou, což jsou ochranné pomůcky. Takže je to obrovský apel na vás, pane ministře, vládo, tohle jsou prostě záležitosti, které teď nebudete dělat sami, já už jsem to tady naznačil, že i ostatní krizový štáby, třeba na úrovni krajů, se o to starají, ale myslím, že toto je absolutně prioritní věc, kterou, apeluji na vás, bychom měli v tuto chvíli v republice zajistit.

A druhá, absolutně nezbytná věc, je, aby po zřízení Ústředního krizového štábu a všech věcí, co nám tady byly naznačeny, aby se opravdu věcně, odborně správně a profesionálně začala celá situace krizově řídit. Přesně ve smyslu toho, jak se předpokládá krizové řízení při vyhlášení nouzového stavu. A řeknu vám jeden jediný důvod. Abychom například měli dostatek informací, podkladů i pro naše rozhodování. A to všechno ostatní, co tu říkali kolegové, nebudu zmiňovat, ale já si myslím, že se teď nacházíme v klíčovém okamžiku, kdy toto jsou prioritní věci a promiňte, pane ministře, to je odpovědnost, která byla vyvolána tím opakovaným prohlášením a ujišťováním veřejnosti, že jsme na to připraveni. A já moc prosím, teď vůbec nejde o kritiku, teď jde o to, že toto si musíme všichni uvědomit a nemůžeme říkat, že my nejsme vlastně ti, kteří by to měli zajišťovat a že to vlastně zajišťujeme a zaplaťpánbůh za to, že tu vlastně jsme a dáváme to dohromady.

Děkuji za pozornost.