Vážený pane předsedající, pane kolego poslanče, kolegyně, kolegové,

já jsem na ministerstvu byl, nějakou dobu jsem ho řídil, máme tady další paní kolegyni, která také byla ministryní. A já vám ze své zkušenosti můžu říct jedinou věc. Pokud ministr zůstane celé 4 roky a nepřivede si 30 lidí, neudělá na ministerstvu nic. To, co tady... To je totiž chiméra, že něco dělá sám. Vždyť se podívejte na program ministrů. Pomiňme to, že teďka předsedáme Evropské unii a jsou k tomu další starosti, ale všechny záležitosti, které se týkají toho politického působení, které se jich paradoxně netýkají, ale týkají se jejich politické strany, chodí do...

Čas strávený v parlamentu a při výborech, prostě ten člověk stráví na ministerstvu opravdu krátkou dobu. A potřebuje tam mít své spolupracovníky, aby oni, podle dispozici, které on jim, věřím, že dává, tak ministerstvo připravuje materiály atd. My tady máme dneska zrovna poměrně dost zákonů problematických, odborných. Padaly tady slova o tom, že se zapleveluje státní správa, o tom nikdo z nás nepochybuje, stále novými předpisy, ve kterých se už nikdo nevyzná.

Všichni slibují, když jdou do voleb, že to vyřeší. Ale to si, pokud tam nebyli, buď to je slib úplně planý, že ví, co slibují a že to nikdy nesplní, anebo to jsou ti, kteří si myslí, že to splní. A pak tam přijdou a zjistí, že jsou tam sami, mají 4 další svoje lidi, které si někde dovedou do sekretariátu, ale ti, kteří tam pracují v různých úrovních v útrobách ministerstev a mají supportovat ty jednotlivé předpisy, záležitosti, prostě výkon ministerstva, tak ví, že když nic neudělají – a on to je vtip, ale ona to je pravda – oni když neudělají chybu, tedy ani nebudou pracovat, tak tu chybu neudělají, tak je prostě nikdo nevyhodí.

A bylo by dobře se podívat za současného systému na to, například za posledních 5 let, kdo z jednotlivých, z těchto pozic tedy odešel dobrovolně na základě dohody. A podívejte se, co nás ty dohody stály. Prostě ten člověk je nevyhoditelný. Je nepřijatelný, tak pro toho ministra je potom daleko lepší mu dát 12 platů a on odejde. Ale to jsou naše peníze. A to kdybyste spočítali, tak to jsou ne desítky, to jsou stovky milionů korun. A dívá se tady na mě pan senátor Nwelati a jiní primátoři a starostové. No kdybychom šli až tam, jakým způsobem se propouští lidi, to znamená, my toho darebáka v tom smyslu tedy, že mu nemůžeme nic dokázat, ale víme, že prostě je na hranici někde zákona, tedy porušování zákona, nebo člověka, který je neschopný, anebo člověka, který sice schopný je, nejenom všeho, ale taky nepracuje, tak toho, když se chceme zbavit, tak ho musíme uplatit.