Děkuji za slovo. Samozřejmě jsem rád za tu odpověď a taky děkuji, jen jsem chtěl upozornit na další věc, nejenom jiní politici z jiných zemí, ale také politici z českých zemí jezdili dlouhodobě od Majdanu na Ukrajinu. Tam prohlašovali různé vítací projevy, které pochopitelně bych mohl dokumentovat, ale není třeba zřejmě hanobit ty, kteří už odešli. Tím se vytváří prostě v zemích, které prodělávají svou přeměnu, falešná představa. My, kteří jsme zažili rok 1968 a pak rok 1989, víme, co to je falešná představa, jaké jsme měli, co nám bylo sdělováno, jak nakonec některé věci dopadaly. Žijeme už ve větší realitě. Ale mně přijde, že díky bohu u nás nenastalo to, co nastalo tam, teď, to znamená, že tady není válka, samozřejmě podporuji, aby byla věcná ta usnesení, kterou jsou navrhována.

Jenom bych chtěl říct, že ta pomoc, o které jsme tady také mluvili, myslím, že pan ministr Bek o tom mluvil, jak vláda chce dále pomáhat, jak pomáhá evropské společenství, tak si myslím, že ta pomoc má i racio v tom, že to falešné očekávání, které bylo způsobeno mnohdy nadbytečnými sliby světových politiků, nejenom těch, řekněme, našich, tak pak samozřejmě vyvolává nebo přináší s sebou tu naši spoluodpovědnost. Takže to beru tak, že ta pomoc není jenom jaksi ta altruistická záležitost, kdy chceme pomoci, ale taky musíme, protože jsme na tom trochu spoluzodpovědni.

To, že záleží také na tom, jaké jsou tam okolnosti, to je samozřejmě pravda, ta hrozba třetí světové války je zřejmě podle analytiků rozhodující, druhá věc je, že je to asi těžké, já s některými, protože se stýkám s těmi lidmi, kteří sem přichází, žádají nás o pomoc, pomáhal jsem jim vyřizovat nějaké dokumenty atd., věřte mi, mnozí z vás tu zkušenost mají taky, oni tu určitou hořkost mají, že očekávali něco jiného. To samozřejmě tak je. Je to asi tak, že, je tady mnoho lékařů, tak si pomůžu tím, že kdybych přišel k lůžku člověka, který řekne, že je smrtelně nemocný, ale on ty léky nemá, já je mám, myslím to NATO, které by mu pomohlo, nebo mezinárodní společenství, já mu řeknu, že ty léky nejsou pro něj, ale jsou jenom pro mě, tak to není úplně příjemná situace.

Z toho důvodu jsem chtěl jenom poukázat na tu spoluodpovědnost mezinárodního společenství za to, co říkáme, děláme, teď, prosím, neútočím na nikoho z nás konkrétně, personálně. Protože to očekávání, které od některých lidí, se kterými jsem mluvil, skoro bych řekl od všech Ukrajinců, se kterými jsem mluvil, bylo pochopitelně větší.

Takže věřme tomu, že válka brzy skončí, že mírová jednání, ať už je teď nabízí premiér Orbán nebo někdo kdokoliv jiný, povedou k nějakému zastavení bojů, a pak se samozřejmě bude jednat, ale ta naše pomoc bude samozřejmě trvat dlouho. Jsem přesvědčen, že naší ekonomice v tuto chvíli nebo doposud ji zachraňovali Ukrajinci, protože tady pracovali. Teď jich přišlo víc, začíná pracovat víc také, tak jsem přesvědčen, že ti, kterým se zdá, že ta pomoc je příliš drahá, jestli si to můžeme dovolit, tak z té druhé strany se dá říct, že drtivá většina Ukrajinců říká, my tady chceme být, ale zároveň si to chceme odpracovat, chceme se tady živit. To si myslím, že je důležité také zmiňovat, protože ne všichni občané ČR tuto věc vidí nebo možná sami také cítí.

Děkuji vám.