Děkuji, paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové,

dovolte mi svým názorem také přispět do dnešní diskuse k projednávané novele. Nejprve bych něco řekl k samotnému obsahu a poté k formě jejího projednávání. Už tady padlo z více úst, že situace našich veřejných financí není zrovna růžová. Předchozí vláda Andreje Babiše zanechala státní rozpočet v poměrně velkém rozvratu. Mimochodem, napomohlo tomu také schválení daňového balíčku tady v Senátu před více než 2 lety. Nyní by se nám, nejen nám, těch 100 miliard korun ročně zhruba docela hodilo. Poté přišla válka na Ukrajině a s ní spojené ekonomické těžkosti, takže schodek státního rozpočtu stále narůstá.

Je také zřejmé, že jsme v ČR zaspali s provedením potřebné důchodové reformy. Mluví se o tom už sice dlouho, ale zatím bohužel nikdo neměl politickou odvahu tu reformu provést. Důsledky můžeme vidět i nyní. Například výpočet automatické valorizace důchodů přestává v současné situaci vyhovovat, přispívá ke stále většímu nepoměru mezi výší důchodů a průměrnou mzdou.

Opakované navyšování důchodů navíc přidává všem stejně, tedy i těm, kdo mají nejvyšší důchody a toto navýšení určitě naléhavě nepotřebují. Předkládaná novela je v tomto směru paradoxně daleko solidárnější se seniory s těmi nejnižšími důchody.

Opozice využila příležitost a z valorizace důchodů udělala mantru o tom, jak vláda seniorům ubližuje. Padlo to tady i v některém z předchozích příspěvků. Považuji to za naprostou demagogii. Senioři jsou jedinou skupinou, která je ze zákona chráněna proti vysoké inflaci, i když samozřejmě i na ně dopadá zdražování potravin, nárůst cen potravin a další důsledky inflace. Já bych tady zdůraznil slovo solidarita, solidarity s dalšími skupinami obyvatel, které současná situace přivedla do velmi vážné situace, jimž by měla vláda urgentně pomoci. Ať jde o matky samoživitelky, jimž se rodičovský příspěvek nezvýšil už několik let, nezaopatřené děti, pěstouny a další. Z mého pohledu solidarita je skutečným klíčem k sociálnímu smíru ve společnosti, připouštím, asi ideální, kdy jedni nebudou závidět druhým, zejména v situaci, kdy ve státním rozpočtu nejsou na všechno peníze.

Matematika veřejných financí je poměrně neúprosná. Pan ministr zde uvedl čísla nebo odhady, nakolik by nás to přišlo v příštím roce a v dalších letech. Je jasné, že ty peníze by bylo nutné získat mj. škrtáním v jiných oblastech, příp. přistoupit k úpravám daňového systému, ale k tomu zatím ve vládách nebyla politická vůle. Na mě působí velmi nesolidně populistické výkřiky opozice, jak by se mělo přidat všem a rozdat i to, co nemáme. Obzvlášť podivně to zní z úst bývalé paní ministryně financí, která se docela často i tady zaklínala snahou nenavyšovat výdaje rozpočtu, zatímco teď z opozičních lavic by se přímo rozdala. Nemusím ani dodávat, že tato volání nejsou doprovázena žádnými návrhy, kde na to všechno najít finanční prostředky.