Ptají se mě, jak hodnotím pokračování Jana Lipavského ve funkci ministra zahraničních věcí, který dnes ve vládě poprvé usedl jako nestraník. Tady telegraficky co se mu povedlo a kde jsou nesplněné úkoly.

Vláda dělá dobrou politiku, když se rozhodla pomáhat Ukrajině. Reaguje tím na mimořádně vážnou krizi, kterou Rusko rozpoutalo a která ohrožuje naši bezpečnost i bezpečnost celé Evropy.

Naše pomoc (spolu s dalšími státy NATO a EU) může nakonec donutit Putina, aby změnil plány. Spoléhal se na to, že Ukrajina zůstane sama a padne mu k nohám.

Vláda postupuje správně, když omezuje vliv Ruska u nás a řeší např. otázku ruských nemovitostí. 

Jenže ve světle programového prohlášení, s nímž vláda nastupovala, zůstávají Janu Lipavskému nesplněné úkoly.

Revize vztahů s Čínou je zatím jen heslo, protože ministr nepředložil žádný dokument, o němž bychom mohli vést diskusi. Jenže sebevědomá politika sebevědomého státu vypadá jinak.

Profesionalizovat a modernizovat zahraniční službu je na papíře pěkné, ale podmínky pro práci našich diplomatů nejsou dobré. Klesající rozpočty jim neumožňují vykonávat práci v té kvalitě, kterou by sami chtěli odvádět.

Nelze přehlédnout ani mimořádně složitou situaci na Blízkém východě. V oblasti roste napětí každým dnem. A přitom se k tomuto konfliktu Česká republika zatím nedokázala postavit tak, aby ho zasazovala do rámce mezinárodního práva. Můžeme tím být nesrozumitelní pro naše spojence v NATO nebo v EU.

Je to paradox. Na jedné straně vláda usiluje o vznik zvláštního tribunálu pro zločiny na Ukrajině, kde právě mezinárodní spravedlnost pomůže nastolit otázku individuální viny a trestu pro konkrétní aktéry těch nejhorších zvěrstev. A na druhé straně česká diplomacie vystupuje tak, jakoby tolerovala výroky některých politiků v Izraeli, kteří otevřeně zpochybňují mezinárodní soudní instituce.

Zprávy o tom, že by k nám měl dokonce přijet na návštěvu ministr obrany Izraele, který je v hledáčku mezinárodních justičních orgánů, mě skutečně zaujaly. Jeho návštěva by mohla vyvolat složitý diplomatický hlavolam. Po příletu by totiž mohl být zatčen, protože tak funguje právní stát. I proto doufám, že k návštěvě v této situaci nedojde. Není na to vhodná doba.

Připustit, že by mezinárodní justice platila jen pro ty, které si vybereme, není dobré. Dvojí standardy nejsou cesta. Na prvním místě ubližují zájmům České republiky.

Tady bych čekal, že zrovna celoživotní pirát bude vystupovat s větší odvahou. Zatím jakoby si uložil bobříka mlčení nebo se díval jinam.

Ministr Jan Lipavský má tedy na stole více nesplněných úkolů. Doufám, že to v posledním roce svého mandátu ještě dožene. Má k tomu předpoklady - podporují ho vládní strany. A to, aby se mu to podařilo, je v zájmu státu.