Vážený pane ministře vnitra, vážené senátorky, vážení senátoři.

Málokdy bývám jakýmsi způsobem rozčarován z nějakých vystoupení. Nicméně musím říci jednu věc. Tady zazněla demagogie. Co jsou to profesní komory? Jsem členem jedné z nich. Někteří jsou členové Advokátní komory, jako já jsem členem Komory daňových poradců, jiní jsou členové Komory autorizovaných inženýrů – techniků, architektonické, lékařské a podobně. To nejsou subjekty veřejné moci. To jsou samostatné subjekty, které jsou samostatně financovány. Je o nich samostatně rozhodováno. Jsou nezávislé rozhodováním na státu, jsou nezávislé financemi na státu. Takže proč by měly plnit tu povinnost podle 106?

Co ten zákon dělá? Uvádí to do racionálního stavu, kdy jenom v té části, kdy jim ta zpráva veřejné moci byla sdělena, jenom v té části můžete oprávněně žádat podle 106 o informace. Proč byste měli žádat o informace ve věcech, které se týkají členů komory, ke kterým mají jednací řády ty komory schváleny? Vy jste všichni asi dostali od Unie advokátů dopis, ze kterého nejspíš paní předkladatelka vycházela. Co říkal ten dopis? Že nemají možnost se podle zákona o advokacii a o Advokátní komoře dostávat k informacím. Není to pravda. Podle jednacího řádu mohou se dostávat k těm informacím, dokonce můžou požadovat jednotlivé transakce.

Já jsem si nechal od svého kolegy advokáta, nikoli člena vedení advokátní komory, k tomu zpracovat stanovisko. A tady jasně říká, že ustanovení § 40, odst. 3 zákona o advokacii zakotvuje, že Česká advokátní komora vykonává veřejnou správu na úseku advokacie. A jen v této části lze podávat žádosti podle zákona 106.

Když se podíváme na návrh novely, tedy profesní samosprávné komory poskytují podle tohoto zákona pouze informace vztahující se k výkonu veřejné správy, který jim byl svěřen zákonem.

Když se podíváme do důvodové zprávy, ta říká, že profesní samosprávné komory, jako jsou Česká advokátní komora, lékařská, nebudu všechny vyjmenovávat, které jsou zřízeny zákonem, mají za stávajícího stavu postavení veřejných institucí a tedy povinných subjektů. Jedná se však o subjekty, které mají na státu nezávislé fungování a financování, přičemž například hospodářská komora dokonce nemá ani povinné členství a podobně.

To ustanovení je v novém § 2, odst. 7 a omezuje i informační povinnost tak, aby se vztahovala pouze na informace týkající se výkonu veřejné správy, který jim byl svěřen zákonem, to jsem tady řekl. To všechno má absolutní logiku. Nejedná se přitom o řešení odporující ústavně zaručenému právu na informace, článek 17, odst. 5 Listiny základních práv a svobod, neboť toto ustanovení se vztahuje na státní orgány. A to je to, co jsem říkal, já čtu teď z důvodové zprávy, se vztahuje na státní orgány a orgány územních samosprávných celků, přičemž v případě jiných subjektů, jimž stát uloží povinnost poskytovat informace, je rovněž na jeho zvážení, v jakém rozsahu. To znamená to není ani státní orgán, ani územní samosprávný celek ta komora. A pouze v té části, kdy jsme jim jako stát svěřili výkon státní správy pouze v té části, logicky už podle znění zákona 106, máme právo žádat o informaci.