Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Už to tady zaznělo, na ÚPV byl tento tisk projednán včera na naší 20. schůzi.

Byla to nejdelší debata, jaká kdy proběhla v ÚPV. Debata k tomuto tisku se skutečně vedla, jak zmínila tady paní zpravodajka Hubáčková, hodinu a 20 minut. V této debatě jsem vystupoval několikrát. Asi vás překvapím, že budu i tady déle mluvit k materii, která není klasickým šálkem mé kávy. Není to moje odbornost.

Za tu hodinu a 20 minut diskuse na ÚPV nezazněl žádný návrh na zamítnutí tohoto zákona. Sami víte, že jsme byli poctěni obrovskou dávkou emailů, kdy máme tento zákon zamítnout. Sami víte, že jsme byli poctěni dopisem paní Vodičkové. To byla situace, kdy jsem si uvědomil, že asi bych se měl tímto zákonem zabývat hlouběji, než, omlouvám se, se v sociálně-právní problematice orientuji.

Mým prvním dojmem z tohoto zákona bylo zamítnout. Bylo to samozřejmě na základě stanoviska legislativního odboru, protože ten zákon obsahuje chyby, ale víte sami, že když máme stanovisko legislativního odboru, je to vždycky jenom určitá část. Je to samozřejmě perfektní pohled, děkuji legislativě za to, co provádí, ale je to vždycky jenom určitá část toho zákona.

Byl jsem veden snahou si ten zákon nastudovat, to znamená, nastudoval jsem si důvodovou zprávu, vytvořil jsem na základě důvodové zprávy, na základě informací paní Vodičkové, na základě informací legislativního odboru několik otázek, které jsem poslal na MPSV. Na 17, případně 18 stránkách jsem obdržel odpověď. Tuto odpověď jsem poslal i paní senátorce Chalánkové. Poslal jsem ji i všem členům ÚPV, kterým děkuji za to, že se s ní seznámili a včera o těchto odpovědích velmi fundovaně a věcně diskutovali.