Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, ctěné kolegyně, vážení kolegové, já nemůžu podpořit takzvaný lex Ukrajina 7 v současné podobě, v takové, v jaké k nám doputoval z Poslanecké sněmovny, z mnoha důvodů. Já uvedu pouze dva. Koneckonců jsem podepsaný pod těmi pozměňovacími návrhy, které prošly ve výborech Senátu. Ten první, možná ten jednodušší z toho pohledu, který projednáváme dnes, je nová podmínka pro Rusy žádající české občanství, aby se nejprve vzdali toho občanství ruského. Na první pohled se to může zdát jako fér podmínka, ale ona není nejenom fér, ale ona je i nesmyslná. Neměl bych problém, pokud bychom takto postupovali u všech, všech žadatelů o státní občanství. Mám problém s tím, že je to selektivní vůči občanům Ruské federace. Proč to není třeba vůči občanům Běloruska? Tam jsme v obdobné vztahu. Když se na to podíváme logickým pohledem, tak pro koho je asi snazší? Pro Rusa, který opustil Rusko třeba z důvodu nesouhlasu s tamním režimem, vzdá se ruského občanství, získat ono rozhodnutí, nebo pro toho, kdo byl tím režimem třeba na naše území vyslán? Tady se ten návrh tváří, že bojuje proti Ruské federaci, ale opak je pravdou. Postihuje ty, kteří jsou ve velkém čísle, s velkou pravděpodobností na našem území právě z důvodu, že v Rusku žít nechtěli.

A navíc je to podle mého názoru i procesně špatně zpracováno. Ten proces je retroaktivní a narážíme na řadu problémů, které jsou správně právního charakteru. Z tohoto důvodu tedy bych vás chtěl požádat o podporu pozměňovacího návrhu, kterým bychom vyňali tuto podmínku. Koneckonců získání občanství, českého občanství pro občané Ruské federace z současných podmínek je možné pouze po prověření těchto lidí, řádném prověření bezpečnostními složkami. Takže pokud bychom nechali stávající právní úpravu, tak žádné nebezpečí pro Českou republiku nehrozí, protože předpokládám a dovolím si jaksi doufat a předpokládat, že české bezpečnostní složky dělají svou práci řádně. A jsem o tom přesvědčený. Tím dalším bodem je bod, který zavádí ten nový trestní čin, nový paragraf 318a. Není to poprvé, kdy se objevuje v legislativním procesu nový paragraf 318a. Je to přesně 10 let, kdy byl natextován tento paragraf, který ovšem uváděl jinou zpravodajskou činnost ve prospěch cizí moci. Pro takový paragraf bych já ruku zvedl. Pro ten, který to rozšiřuje na činnost pro cizí moc. Já ale ruku zvednout nemohu, protože tento návrh je prostě nebezpečný. Ne proto, že bychom neměli potírat nebezpečnou činnost vůči našemu státu. Na to máme paragrafy, už to zaznělo ve vystoupeních mých předřečníků, že takové paragrafy máme.

A česká justice si umí poradit. Upřímně řečeno považuji kauzy, které třeba pan ministr zmínil, to žhářství – a hlavně kauzu Vrbětice – za ostudu. Ostudu české justice, že se nepodařilo odsoudit ony viníky, že to řízení bylo zastaveno. To prostě nemělo být zastaveno. Mělo se dovést do konci. Měli se dotyční odsoudit na základě důkazů, které proti nim byly předloženy. To znamená, tyto případy, které byly zmíněny, nejsou důvodem pro zavedení tohoto nového paragrafu, protože se dalo postupovat. A mohlo a mělo postupovat proti těmto škůdcům českých zájmů. Razantně a podle stávajících právních předpisů. Tento návrh kolega Láska v emotivním vystoupení říkal, že se „bojíme zneužití“, ale samozřejmě to by zákonodárce měl! Ten by měl považovat každý právní předpis za potenciálně zneužitelný. A takový, který zneužitelný je, vůbec nepustit přes hlasování dál, protože my nemůžeme předpokládat, že svět je jenom růžová zahrada, kde jsou jednorožci. A kde všechna rozhodnutí všech soudů jsou v pořádku. Proč bychom potom měli paragrafy, které umožňují tedy náhradu škody za nezákonná rozhodnutí státu?