Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové,

já se taky hlásím k tomu, že jsem lobbista, už dva roky lobbuji za to, aby stavební zákon nebyl přijat. Tento stavební zákon podle všech slibů, které jsme slyšeli, měl přinést lepší zítřky do stavebnictví, do výstavby, do průběhu řízení. Ale jak vidíme, skončil tím, že si každý v něm najde důvod, proč ten zákon zamítnout. Ať jsou to starostové, primátoři velkých měst, ekologové, ekonomové. Pro všechny jsou v zákoně neakceptovatelné pasáže. Pouze velcí developeři jsou současnou podobou zákona nadšeni, nakonec o to od samého počátku šlo, aby byli uspokojeni zejména oni.

Už vznik nového stavebního zákona byl nešťastný. Ministerstvo pro místní rozvoj zadalo tvorbu zákona Hospodářské komoře, v níž hrály první housle Advokátní kancelář Havel & Partners, s Františkem Korbelem v čele. Při přípravě zákona aktivně spolupracovali velcí developeři. Nebudu jmenovat konkrétní jména. Ale prim mezi nimi hrál Central Group a Passerinvest. Zatímco odborná veřejnost, které se ten zákon dotýkal, přizvaná k tvorbě zákona nebyla.

K pověsti zákona nepřispěla ani velká PR kampaň, kterou vedla paní ministryně, kampaň, které dominovala číslovka 157. Toto číslo nám bylo předkládáno s tím, že to je pořadí Česka v rychlosti povolování stavebních záměrů, ale brzy vyšlo najevo, že číslovka s rychlostí povolování stavebních záměrů nemá mnoho společného, že to je jakési číslo udělané součtem dní ze stávajících zákonů, ale se skutečnou rychlostí, se kterou pak to povolování probíhá, skutečně nemá nic společného.

Dalším nešťastným krokem, kterým si myslím, že paní ministryně Dostálová zákon definitivně pohřbila, bylo předložení původního návrhu ministerstva pro místní rozvoj, prostřednictvím poslance Kolovratníka, do Poslanecké sněmovny, jako komplexní pozměňovací návrh. Tento akt smazal veškeré do té doby vyjednané dohody a kompromisy se Svazem měst a obcí, primátory a starosty. Reinkarnovaná podoba původního zákona tak ztratila podporu, byť se ji podařilo těsně protlačit Poslaneckou sněmovnou. Bylo tady už řečeno, že natolik zásadní zákon, kterým stavební zákon je, má být schválen konsensuálně napříč politickým spektrem, neboť hrozí vážné nebezpečí, že při první změně politické garnitury bude první obětí zákonodárného procesu, tak jak jsme toho byli svědky například, tuším, u druhého nebo třetího pilíře penzijního pojištění, který po půl roce nové vlády zmizel.

Naskýtá se otázka, proč byl předložen onen komplexní pozměňovací návrh poslancem Kolovratníkem? Na to je jednoduchá odpověď, protože se vyjednané kompromisy nelíbily developerům, a proto si prosadili návrat k původnímu zákonu z pera Hospodářské komory. Jaký pro to mám důkaz? Byl jsem na semináře o stavebním zákoně, kde byla přítomna i paní ministryně. Bylo to v době, kdy právě byly vyjednané ty kompromisy. K mému velkému údivu přítomní developeři se vyjadřovali velice negativně k podobě stavebního zákona, víceméně říkali, že podle toho zákona se nedá stavět, že to je paskvil, že tedy toto se jim vůbec nelíbí.

Já jsem z toho byl dezorientován, což se děje, že developeři nesouhlasí se stavebním zákonem, na kterém sami spolupracovali. Ale brzy jsem pochopil, že kritika míří jen a pouze na ony kompromisy. Jak se ukázalo, tak se brzy našla cesta, jak kompromisy ze zákona odstranit. Nutno podotknout, že cesta velice nešťastná, která je vlastně schopna celý zákon pohřbít, zlikvidovat, zamítnout. Rovněž nešťastné si myslím, že byla ona fráze, kterou jsme opět slýchali se stavebním zákonem, jeden úřad, jedna dokumentace, jedno razítko, jedno povolení. Všechno maximálně za jeden rok. Dovolím si k tomu zvolání ještě dodat, jedna žaloba, protože tak jak by ty záměry byly posuzovány podle nového stavebního zákona, tak by to došlo k tomu, že by velice intenzivně stouplo podávání žalob, protože pro mnohý segment by to byla jediná cesta, jak se v těch řízeních stavebních, územních domoci svých práv. Už jenom proto, že hlavním cílem, zase paní ministryně to dávala celou dobu nepokrytě najevo, hlavním cílem v povolovacím procesu u nových stavebních úřadů bude rychlost zřízení. Ale proboha, přece rychlost není to nejdůležitější, co by v procesu posuzování staveb mělo hrát hlavní roli. Stavba tu bude s námi mnoho desítek let, možná i staletí, proto si myslím, že je třeba, aby tím hlavním cílem procesu povolování bylo důkladné posouzení všech atributů, kterými stavba může ovlivnit okolí.