Vážený pane prezidente, pane předsedo, pane kandidáte, kolegyně, kolegové, v minulosti jsem tu dvakrát vystoupil na podporu kandidátů do Ústavního soudu, kteří byli v diskusi zpochybňováni, zastal jsem se jich. Dnes je má role opačná.

Nejdříve bych rád reagoval na tři věci, které zazněly v úvodním projevu pana prezidenta. 

Zaprvé – citoval tady soudní špičky, které se domnívají, že je ohrožena soudcovská nezávislost. Myslím si, že tady těch argumentů už bylo opravdu moc. Myslím si, že soudcovská moc a soudci mají v ČR naprosto privilegované postavení, nezpochybnitelné. Můžou se podívat po ostatních zemích Evropy, kde je to mnohem a mnohem horší.

Tady nemáte ani náznak něčeho, že by kdokoliv zpochybňoval nezávislost soudní justice. A přijde mi, že špičky soudní justice už toho zneužívají. Historicky chcete, aby se soudci vzdělávali – zasahování do nezávislosti justice. Chcete, aby soudci soucítili s ostatními státními zaměstnanci a nezvyšovali si platy – zasahování do nezávislosti justice. Diskutujete o kandidátovi na ústavního soudce – zasahování do nezávislosti soudní justice. Já myslím, že už toho bylo dost. A opravdu bych soudní špičky vyzval, aby byly nohama na zemi a aby taky přišly s nějakou pokorou. Myslím, že to působí už kontraproduktivně.

Zadruhé pan prezident položil, asi řečnickou, otázku, jestli to naše rozhodování a ta naše diskuse je nějaký vzkaz? Chtěl bych pana prezidenta ujistit, že všechno, do dělám, dělám podle Ústavy v tomto bodu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. A nikomu žádný vzkaz neposílám. A byl bych nerad, kdyby mi to bylo podsouváno i samotným prezidentem republiky.

Za třetí padla tu otázka, proč se právě o jeho kandidátech vede diskuse? Na to můžu odpovědět. Já jsem tu dostatečně dlouho, abych zažil projednávání kandidátů i předchozích. A někteří z nich prostě byli tak špatní, že jsme se v klidu v kuloáru dohodli, že je nepodpoříme, žádnou diskusi jsme o tom nevedli a prostě jsme je nepodpořili. Pan prezident předkládá kandidáty kvalitní, a tudíž o nich diskusi vedeme, protože jsme velmi často rozpolceni v těch názorech. Někdo je pro, někdo proti. Ale to je přece legitimní? Já si myslím, že by to měl brát jako pochvalu, že na rozdíl od předchozího prezidenta umí předkládat kvalitní kandidáty, o kterých diskutujeme. Ten předchozí to moc neuměl. A teď k samotnému panu kandidátovi.

Já jsem v tom, co vám chci říct, a i o tom, jaké bude mé finální rozhodnutí, velmi, velmi přemýšlel, účastnil jsem se jednání ústavního výboru, s panem kandidátem jsem telefonicky asi tři čtvrtě hodiny diskutoval. Za mě velmi, velmi zajímavá diskuse. Nicméně pokud jde o věci, které se netýkají přímo výkonu jeho soudcovské profese – to, co tu zmínil kolega Canov nebo to, co bylo řečeno na ústavně-právním výboru a týkalo se jeho podnikání a jeho dalších aktivit – já bych tam k tomu měl drobnou výhradu, že mám za to, že právě soudci pro to své absolutně privilegované postavení by měli jít tím absolutním vzorem. A to, co je okolo společnosti s ručením omezeným pana kandidáta úplně není, že by nám šlo vzorem. Spíše mi to přijde trošku jako obcházení těch pravidel. Nicméně říkám na rovinu, že to věc by mě nevedla k rozhodnutí o tom, zda je, či není vhodný kandidát na ústavního soudce, protože si myslím, že je to – a budu mluvit za sebe – mimo rámec toho, co bych chtěl u kandidáta posuzovat. Opravdu tady souhlasím s tím, že jedna věc je diskuse, která se o kandidátech vede, která se vede v médiích mezi veřejností, tu nemůžeme nijak limitovat. Ta je naprosto legitimní a nelze se jí divit. Ale pak co ovlivňuje naše osobní rozhodování? Tam už určité limity jsou, byť nejsou dané psaným právem, nějak je cítím v hlavě. A tahle ta skutečnost by mě nevedla k tomu, že bych kandidátovi nedal hlas.