Pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové, možná by bylo dobré říct při tomto jednání nahlas – soukromé exekuce byl omyl. Byl to omyl, byla to slepá cesta, kterou jsme zkusili.

A všechna ta vyjádření, která jste tady slyšeli, jsou jenom o jednom. Prostě byla to slepá cesta. Tudy dál jít nejde. Už pro ten základní princip, který tu říkal kolega Hilšer. Jak může být ta exekuce spravedlivá, když ten, kdo ji vykonává, je svým způsobem finančně závislý na svém věřiteli. A tenhle princip žádnou ze změn, které tady jsou na stole, nezrušíte. Vždycky to tak zůstane. Byla to prostě slepá cesta, špatně jsme se rozhodli. Pojďme si říct nahlas, že úkol pro novou vládu tady je, vzít exekuce a vrátit je zpátky pod justici. Vyřeší se tím všechno.

Exekutoři dostanou platy třeba jako státní zástupci, 80 % platu soudců, budou spokojeni. Někteří z nich budou šťastnější, protože jim odpadne spousta nervů a povinností. Budou si dělat svoji práci, nebudou stresovaní na tom, jak bude který věřitel spokojený, nebo nebude. Přejde tam jejich personál. To vymáhání exekucí se svým způsobem samo zaplatí. Nebude to zase taková darda pro státní rozpočet, jak bychom si mysleli, protože ty zisky, které jdou soukromým exekutorům, mohou být použity na chod těch státních exekutorů.

Pojďme si říct nahlas, že tohle je ta správná cesta. Zároveň to bude příležitost k tomu, vyčistit spoustu exekucí, statisíce exekucí, které tady historicky máme zase z důvodů, o kterých mluvil kolega Marek Hilšer. Když to bude převod do těch státních, všechno to vyčistíme. Svým způsobem je mi záhadou, proč když téma exekucí je výsostné politické téma už nějakých pět, osm, deset let, proč se tu pět, osm, deset let bavíme o záplatování systému, který nefunguje. Proč už jsme před osmi lety neřekli, ten systém nefunguje, pojďme ho změnit, mohli jsme být úplně někde jinde.

Pokud jde o tu samotnou materii, jak přišla ze sněmovny. Kdyby se ústavně-právní výbor rozhodl, že dá návrh zamítnout ten zákon, asi bych zvážil jeho podporu, šel jinou cestou. Myslím si, že obě ty cesty jsou srovnatelné. Kolegové Honza Holásek, Adéla Šípová na tom strávili desítky a desítky hodin. Byl tam znát zase problém, který tu zmiňujeme mockrát, že máme 30 dní jenom na projednání zákona. Díky tomu máte na stole pozměňovací návrh výboru a pozměňovací návrhy k pozměňovacímu návrhu výboru. Protože v tom rychlém sledu tak, jak se to dělalo při konzultaci ze spousty dalších organizací, lidí, se sněmovnou se musely stále doplňovat a precizovat ty návrhy tak, aby byly co nejlepší.