Paní předsedající, pane poslanče, kolegyně, kolegové.

Na každý zákon, na každý návrh se můžete dívat ze dvou úhlů pohledu. Jednak na jeho obsahovou stránku, a jednak na jeho procesní stránku, zda je legislativně dobrá, či není. Já tu obsahovou stránku nebudu. Přenechám ji řečníkům, kteří jdou po mně. Ta diskuse o tom, jestli ten problém, který reálně existuje, je správné řešit takovouto represí, nechám na nich. Čemu se ale chci věnovat, je ta stránka právní. Já řeknu hned na začátek, že jsem strašně překvapen tím, že tento návrh přešel přes ústavně právní výbor, protože jsme tu dlouho neměli takový návrh zákona, který je po legislativní stránce naprosto, naprosto špatně. Kdybych měl vzít nějaké ostřejší přirovnání, tak my jsme, obecně se tady kritizuje prezident, který když považuje něco za správné, tak si to udělá po svém, bez ohledu na to, co mu Ústavu dovoluje nebo nedovoluje. A kritizujeme ho za to. Ale v tomhle tom návrhu se děje to samé. Akorát že ne s Ústavou, ale s občanským soudním řádem.

Občanský soudní řad je základní kodex, který upravuje pravidla pro to, jak se vymáhá právo, jak se exekvuje. Má tam jasně daná nepřekročitelná pravidla. A to, co tu leží před námi, ten návrh zákona, tak ten ty pravidla OSŘ naprosto ignoruje a zavádí si své vlastní. Ale takhle přece právo fungovat nemůže. Pokud chcete měnit pravidla, která jsou dána základním kodexem, prosím, můžete, ale pak novelizujte ten základní kodex. Pokud občanský soudní řád říká, že nějaká dávka je nezabavitelná, nepostižitelná exekučně, a vy to chcete změnit, no tak musíte změnit tohle to pravidlo v občanském soudním řádu. Ne, že si přijmete svůj vlastní návrh zákona, který řekne – a tady v těch případech to bude jinak. To přece nejde, takhle to nefunguje.

Občanský soudní řád jasně říká, jaké dávky jsou nedotknutelné, nepostižitelné exekucí. Pokud jakýkoli zákon řekne, že tyto dávky postihovat bude, pak je v rozporu se základním kodexem, s občanským soudním řádem. A takhle nemůžeme vytvářet právo, že budeme vytvářet zákony, které jdou proti sobě. Stejně tak občanský soudní řád říká, jaká je priorita při vymáhání pohledávek. Které pohledávky jsou prioritní, pokud něco exekvujeme. Patří mezi ně třeba výživné nebo náhrada škody na zdraví. Prostě máme shodu na tom, že tyto dávky jsou prioritní. A pokud někdo dluží, tak první uspokojujeme tyhle pohledávky. A najednou tu přijde zákon, který říká – výživné počká, náhražko na zdraví počká. Nejdůležitější na světě jsou pokuty na přestupky, které budou udělovat obce. A ty mají absolutní prioritu, ať si o tom občanský soudní řád myslí, co chce. To fakt nejde.

Také je dobré nazvat věci pravými jmény. Tenhle ten zákon, kolega Canov to tu zmínil, byť to marginalizoval, není o tom třikrát a dost. Je to zákon jednou a dost. Jednou a dost. Je tam jasné ustanovení, které říká – pokud obec usoudí, že přestupce je nenapravitelný, tak ho budeme sankcionovat a můžeme mu na ty dávky sáhnout po prvním přestupku. Je to zákon jednou a dost, ne třikrát a dost. A pak ještě jednu věc, které se chci věnovat. Máme jednu obecnou zásadu, která platí ve všech civilizovaných státech na světě. A to je, že netrestáme nevinné. Tenhle ten zákon tu zásadu prolamuje, trestá nevinná. Pokud přestupce něco spáchá a sáhne se na dávky, které přísluší celé rodině, tak tím trestáme celou tu rodinu včetně dětí.

Já jsem se nad tím zamýšlel, jestli opravdu to prolomení této zásady v tomto případě je, protože když to vezmete ze širšího kontextu, tak s každým trestem trochu sáhneme na nevinné. Pokud otec od rodiny něco spáchá, trestný čin, a jde sedět, rodina přijde o jeho pracovní příjem, dotkne se to rodinných příslušníků. Stejně je to vlastně s jakoukoli pokutou, kterou má zaplatit. Pokud ji platí ze své mzdy SSJM, dotkne se to rodinných příslušníků. Ale tady ta situace je specifická v tom, že saháme po dávkách v hmotné nouzi. To znamená po tom absolutním minimu. A ten dopad na tu rodinu, na děti, na manželku, je tam fatální. Jim opravdu sáhneme do toho nezbytného minima. A brutálním způsobem snížíme jejich životní úroveň. A tím je trestáme. Osoby, které nic neprovedly. Včetně dětí.

Co se tu diskutovali věci o tom, o dětských dlužnících, že děti neplatí za odpad a pak se to exekvuje po dětech. Všichni jsme z toho byli úplně vyděšení, jak tu trestáme děti, jak je zavádíme do života s nějakou sankcí, s exekucí. Všechno jsme dělali pro to, abychom to napravili. A teď sem přicházíme se zákonem, který zavede to samé. Tohle to prostě nejde. Já respektuji, že je to problém, který je třeba řešit, že je to problém, který je velmi těžké řešit, že předkladatelé jsou vedeni nějakou dobrou vírou a dobrým záměrem řešit něco, co problematické je. Ale nemůžete toho dosáhnout tím způsobem, že budete ignorovat základní kodex, že budete schvalovat zákony, které jdou proti občanskému soudnímu řádu, a že budete trestat nevinné. Napácháte více škody než užitku. Proto dávám návrh na zamítnutí toho zákona.