Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, zpracování předmětného nařízení vychází samozřejmě ze Zelené dohody pro Evropu a především ze Strategie pro biodiverzitu do roku 2030. Ale samozřejmě také velmi úzce souvisí se Strategií od zemědělce ke spotřebiteli.  Nařízení je reakce na skutečnost, že nadále pokračuje obrovský úbytek biologické rozmanitosti a degradace ekosystému. A to poměrně alarmujícím tempem, což samozřejmě škodí lidem, škodí naší ekonomice, obecně evropské ekonomice, škodí klimatu. Skutečnost je důkladně zdokumentována zejména ve zprávách Mezinárodního panelu pro změnu klimatu, Mezinárodní vědeckopolitické platformy pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby či je to ve zprávách v Úmluvě o biologické rozmanitosti. Velmi důležitým materiálem, který se tím také zabývá nebo z kterého EK vychází, je závěrečná zpráva nezávislého hodnocení ekonomiky biologické rozmanitosti. EK samozřejmě nejvíce podkladů získává od Evropské agentury pro životní prostředí.

Je z toho zřejmé, že zdravé ekosystémy poskytují zdravé potraviny, zdravé potravinové zabezpečení, čistou vodu, propady uhlíku, ale i ochranu před přírodními katastrofami. Je nezbytné pro naše dlouhodobé přežití, prosperitu a tvoří základ odolnosti Evropy. Ze zprávy této agentury vyplývá, z vědeckých poznatků, že více než 80 % stanovišť z hlediska ochrany přírody se nachází ve špatném nebo nedostatečném stavu. Tento stav si samozřejmě žádá provedení naléhavých opatření na obnovu poškozených mokřadů, řek, lesů, ale i, možná především, zemědělských ekosystémů.

Já návrh nařízení považuji za velmi komplexní, nesmírně důležitý a velmi dobře zpracovaný, protože skutečně na stavu těchto systémů závisí celá řada odvětví. Jsou zásadní z hlediska klimatu. Jak jsem řekl, je evidentní, že dobrovolné závazky členských států nevedou k dosažení cílů na obnovu a ozdravení ekosystémů. U tohoto bodu bych zmínil, že osobně mám velký problém s pozicí vlády k vodním ekosystémům. Z toho mála, co o problematice vím, celkem se jí zabývám, ale i po konzultacích například s Agenturou ochrany přírody a krajiny a s akademiky zabývajícími se hydromorfologií povrchových vod jsem přesvědčen, že ČR jednoznačně neplní rámcovou směrnici o vodách. Obnovené ekologicky zdravé a fungující řeky jsou podstatně lépe připravené vyrovnávat se s výkyvy počasí a využívají infiltraci povrchové vody z koryta v době přebytku, ale také infiltraci povrchové vody do koryta v době nedostatku. Z materiálu vyplývá, že by se mělo obnovit asi 25 000 km řek v rámci EU.

V naší pozici vlády se uvádí, že by se nás mělo týkat nějakých 400-500 km, což je ale podle mého, ale především podle lidí, kteří se tím profesně zabývají, nepřesné číslo, protože se nás dotýká nějakých 260 km. A to už je něco, s čím bychom si mohli nějakým způsobem poradit.