Děkuji za slovo, pane předsedající, paní ministryně, kolegové, kolegyně.

My jsme návrh tohoto zákona velice dobře projednávali na hospodářském výboru, takže se také připojuji dopředu k tomu návrhu hospodářského výboru, to znamená zamítnout. Já bych chtěl říci několik slov v souvislosti právě k tomu FNM k situaci hrazení starých ekologických škod vzniklých před privatizací. Čerpám ze zprávy NKÚ z roku 2017 a také z podrobné zprávy, která se dává z FNM pro Ministerstvo financí a z vlády. Já bych chtěl říci a potom se znovu zeptám na tu otázku, jakým způsobem budou právě po zrušení FNM, nebo ten účet, který se rozplyne do státního rozpočtu, jakým způsobem budou zajištěny právě ty hrazené závazky? NKÚ už konstatuje dlouhodobě a znovu, že systém likvidace starých ekologických zátěží je pomalý a málo účinný. A chtěl bych připomenout, že od roku 1991 je uzavřeno 325 smluv. To znamená smluv mezi státem a těmi, kteří mají ve svém majetku tyto staré ekologické škody. To jsou škody po těch podnicích a hlavně na podzemních vodách, ohrožených podzemních vod.

Říkám to ze své zkušenosti dlouhodobě, protože jsem měl po tři volební období jako radní Pardubického kraje tyto záležitosti na starosti. A myslím, že jenom oblast Semtína a dalších podniků na Pardubicku a ve východních Čechách nás přesvědčila o tom, že tam byly a dosud jsou obrovské škody. Protože z těch 320 smluv, ke kterým se stát zavázal a garantuje tam ty škody, to znamená ty částky, nebylo ukončeno 154 smluv. A u 50 smluv nebylo vůbec započato s likvidací. A garance státu v těchto smlouvách k 30. 6. byla 141 mld. Stát se zavazuje, že bude hradit, nebo se podílet na hrazení ekologických škod. Čili ptám se, kde se seberou ty miliony jenom na úhradu těch smluv, když v roce 2006 bylo použito 4,6 mld.? Ale v roce 2016 jenom 659 milionů na úhradu těchto ekologických škod. Za 27 let byl průměr jen 2,3 mld. Kč za rok, to znamená, že při tomto tempu bychom tyto škody na základě těch smluv, to už nemluvím vůbec o dalších, bychom prováděli likvidaci do roku 2100.

A teď si vezměte, že to jsou všechno staré, velmi vážné ekologické zátěže, jsou to tikající bomby na podzemních vodách, na tom, že je vlastně podzemí znečištěné vodou, úniky nebezpečných nejen ropných látek, ale nebezpečných olejů a dalších věcí. Měli byste někdy vidět třeba rozbory těchto vrtů, které jsme měli v Paramu nebo v Semtíně, abyste viděli, a potom mluvit třeba s hydrogeology, kteří nám vykládají, jakým způsobem se tyto podzemní vody pohybují. V Pardubicích to je otázka také podzemních vod, které se dotýkají celého toku Labe.

A říkám to schválně proto takto sugestivně, protože letošní rok, třetí rok je velké sucho, mluvíme neustále o vodách, o zásobách podzemních vod, které jsou naší jedinou rezervou a bohatstvím, které máme. A to i pitných, které jsou. Víte, že to je velký boj o tu vodu. A my se takto o to staráme, přestože jsme přijali některé závazky. Moje otázka je jednoduchá. Jestliže tady byla aspoň nějaká možnost, že část peněz šla na odstraňování ekologických škod, tak bych rád viděl rozpočty, jakým způsobem bude garantováno, že stát nejenom aspoň ponechá částku těch 3 – 3,5 mld., jak mi bylo řečeno na výboru, že se dokonce o 100 % zvýšila, říkala paní náměstkyně, nebo pan náměstek na výboru, tak jakým způsobem to stát bude garantovat, když se ty peníze rozplynou do státního rozpočtu? Budou veřejně kontrolované, veřejně spravované, ale kdo tam zaručí, že ty peníze půjdou jako dosud, aspoň účinnost toho fondu na ty ekologické zátěže, kdo bude dál do budoucna tyhle věci zařizovat?

Já se vůbec divím, že ministr životního prostředí mohl tento zákon ve vládě spálit. Děkuji.