Často ve svém okolí slýchám, kam to u nás spěje. Dovolím si proto začít mini-exkurzem. Tím základním, co se stalo po listopadu 1989 (je otázka, zda to byla skutečná revoluce), byla porážka hodnotových systémů starého režimu a etablování nových. Mezi ně patří především vzorce jednání a chování představitelů a nositelů toho kterého řádu, především politiků, jež pak přebírají a napodobují masy občanů, především mladých lidí. To je normální a přirozené. Co však normální už není, je hluboký úpadek a dekadence hodnot, které nám vnucuje část vrcholné politické scény za tichého přihlížení, což se rovná souhlasu, premiéra Sobotky. Je třeba připomenout jeho výrok „jedny trencle tento národ unese“, který uvedl na twitteru po akci Ztohoven na Pražském hradě. Velmi pozoruhodné od předsedy vlády.

Řeč je o Kalouskovi, Langšádlové, Laudátovi, Štětinovi, tedy o TOP 09, ale třeba i o Putnovi z Univerzity Karlovy a jeho velkém citu pro demokracii, když počmáral letáky docenta Robejška zvoucí na besedu s ním. Inu demokrat z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Pan prezident Zeman udělal dobře, že toto individuum nepustil do staroslavného Vladislavského sálu na oslavu státního svátku. Zatím poslední akce pražských „demokratů“ se konala o dnešní noci, kdy  hrdinové pod rouškou tmy poškodili několik desítek čínských vlajek na Evropské třídě. Jsou zde vyvěšeny před pondělním příletem čínského prezidenta. Stejně byly vyvěšeny, když byl ve Washingtonu, nebo v Londýně, kde ho královna dokonce svezla ve zlatém kočáře, který je používán při korunovací britských králů. Když sáhneme do historie, tak zjistíme, že takhle nějak začínal v různých zemích Evropy fašismus – strhávání vlajek, ničení státních symbolů. Zpočátku vždy tajně pod rouškou noci (Německo, Itálie, Španělsko, Řecko).

Po naší zemi, pardon po Praze, se pomalu rozlézá netolerance, nenávist k nositelům odlišných názorů a prosazování pouze toho jediného a správného názoru, o kterém se nediskutuje. Ty, kdo to organizují, jsem částečně uvedl, ale přičiňují se i další – tzv. pražská kavárna, pravdoláskaři, nově sluníčkáři. Jsem ale přesvědčen, že krádeže státních symbolů, ničení státních vlajek, opěvování pochybných individuí (Savčenková, Pussy Riot) není cesta, kterou by si zvolil český člověk. Soudím tak nejenom ze znalosti občanského terénu mimo Prahu, ale také podle toho, jak Kalousek pomalu a jistě táhne svoji stranu mimo Parlament, už se blíží pěti procentům.