Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové,

jak tady mluvil pan předseda našeho senátorského klubu ODS a TOP 09 o některých zastáncích teritoriality, tak to jsem třeba já. A obecně bych k tomu ale řekl jednu takovou poznámku, která mě ale vede k tomu, že si myslím, že pokud se chceme dostat k nějakému výsledku, tak si nejsem úplně jistý, že dnes je ten okamžik. A to je, že věc, o které se bavíme, je, do jaké míry si kdo z nás myslí, jestli exekutor a výkon exekutorské role je prodlouženou rukou státní moci, nebo není. A pokud tomu tak je, což je můj názor, to je názor, který zastávám já, tak v tom okamžiku je to potom stát a státní správa, která by měla říkat, jaké podmínky bude mít dlužník a věřitel.

A ty podmínky by měly být rovné. Jinými slovy by to mělo být stejné, jako když si nevybíráte soudce, jako když si nevybíráte notáře, jako když si nevybíráte stavební úřad. A mělo by to být tak, že vy, když se v nějakém okamžiku dostanete do vztahu věřitel – dlužník, tak by vám měl stát přiřadit podle místní příslušnosti exekutora, který následně na základě přesně daných pravidel dělá všechno pro to, aby došlo k uhrazení pohledávky, dluhu. A to si myslím, že se dnes neděje.

A pokud vezmu za pravdu a pravidlo to, že by se stát měl starat o to, jak se bude vyrovnávat dlužník a věřitel, tak to je špatně. Pokud k tomu přistoupím jiným způsobem, a ten tady také někteří mají, že to tak není a že by měl mít věřitel právo si vybrat, kdo bude vymáhat jeho dluh, tak potom samozřejmě místní příslušnost nevyhovuje. A to je ten druhý pohled. A mezi těmi pohledy my se rozhodujeme.