Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové.

Já bych se chtěl na úvod omluvit možná za náš výbor pro územní rozvoj a veřejnou správu, že jsme navrhli zařazení tohoto bodu na jednání Senátu. Berte to prosím jako nějaký takový akt zoufalství, protože se v podstatě přes naše urgence a přes věci, které jsme vykonali v rámci našeho výboru, dle mého názoru pořád neděje to, co by se mělo dít. A tím nechci nijak zpochybňovat pana ministra a jeho práci. A ani bych tady dneska nechtěl mluvit, takže bych chtěl za každou cenu někoho kritizovat. Spíše se pokusím popsat tu situaci tak, jak já ji vidím po těch hodinách konzultací s různými lidmi, kteří podléhají tomu obecnému nařízení o ochraně osobních údajů. A i po hodinách konzultací například i s těmi, co ten návrh zákona o zpracování osobních údajů, který my ještě nemáme k dispozici v té definitivní podobě, protože dneska je na Legislativní radě vlády psali.

První věc, na kterou chci upozornit, je, že to nařízení bylo přijato. Obecné nařízení o ochraně osobních údajů bylo přijato v dubnu roku 2016. Nyní je únor 2018, to znamená, Evropská unie měla dva roky na to, abychom implementovali, respektive v tomto případě adaptovali to nařízení. A pan ministr nám představuje jako vítězství, že dneska ten návrh toho prováděcího zákona je v Legislativní radě vlády. To je naprosté selhání exekutivy, moci výkonné, která byť na to měla dva roky, tak nějak zapomněla zřejmě, že budou volby, a nyní na poslední chvíli připravuje prováděcí zákon.

A teď ještě k jednomu velkému omylu, respektive mýtu, který s tím souvisí. Prosím vás, ten prováděcí zákon, který je dneska připravený, já o něm ještě budu mluvit a budu říkat, co obsahuje, není pouze o adaptaci obecného nařízení o ochraně osobních údajů. On, kromě toho, že má adaptovat to obecné nařízení, tak má dělat další věci. A vy se to dočtete v té důvodové zprávě. On také by měl zapracovávat a implementovat evropskou směrnici, která má číslo 2016/680. To znamená, zároveň ten zákon je transpozicí této směrnice. To znamená, to je další věc, která už není vůbec jasná. A směrnice, jak všichni víme, není přímo aplikovatelná. Dále ten zákon by měl upravit to, jak bude fungovat Úřad pro ochranu osobních údajů. To rovněž není dáno tím nařízením, ale rovněž je to podmínkou pro to, aby to nařízení vůbec mohlo být aplikováno.

To znamená, jsou tady další věci, které ten zákon má zohlednit a řekněme zpřístupnit těm, co jsou osobami povinnými. A my ten zákon dneska nemáme. A ministerstvo říká, že se nic neděje, protože nařízení je přímo aplikovatelné. Ale ono není přímo aplikovatelné, protože je potřeba ještě transponovat směrnici a ještě upravit fungování Úřadu pro ochranu osobních údajů, které je dozorovým úřadem. A je potřeba potom ještě udělat to, že nahradíme věci, které už máme, v zákoně 101 o ochraně osobních údajů. A to všechno musí být v tom zákonu, který ještě nemáme. A to všechno dneska nemáme a pak se divíme, že dochází k obchodu se strachem. Nemůžou nic jiného ty zodpovědné osoby dělat, než říkat, co teď máme dělat, a naskakovat na různé kouzelníky, kteří vědí, co a jak bude.