Děkuji za slovo, pane předsedající.

Koukám, z mého pozměňovacího návrhu už tady jsou dopředu avizovány obavy. Já bych tu debatu tady strukturoval po několika částech. První, zareagoval bych na to, jak probíhalo to samotné projednání. Opětovně Senát de facto zachraňuje to, co Poslanecká sněmovna úplně ne dobře poslala do Senátu. Asi za to pan vicepremiér samozřejmě nemůže, je tam nějaká dohoda, která tam úplně nefunguje. A vláda asi nemá na podporu svých návrhů většinu, nicméně velice krátce k tomu, co je tady v nějaké fázi komunikováno.

Pokud se tady načte a schválí cokoliv, co by nebylo posvěceno panem vicepremiérem, respektive ministerstvem, tak padne celá dohoda a může být velký problém pro některé typy obnovitelných zdrojů. To je asi, co s tím, nicméně i tak bych rád tady otevřel dvě témata.

To první se týká ekonomických dopadů. Já jsem samozřejmě rád, že se zachránily ty nízké podpory, např. pro vodu. Jak tady říkal pan senátor Bek z vaší komise, co bylo v našich závěrech, že i malé obnovitelné zdroje ve formě solárů, tím, že posuneme tu hranici pro všechny stejně na 8,4. Doufám, že to říkám dobře.

Nicméně i tak tady bude určitá benevolence pro příští vládu a bude tady určitá nerovnost. Uvidíme, jak a koho se vláda rozhodne podpořit ve větším procentu. Já osobně bych byl pro jednotné procento pro všechny, nicméně samozřejmě takto budu akceptovat to, co tady proběhlo v nějaké dohodě, i když si nemyslím, že to je optimální.

Další věc, která bude – a já tady velice poděkuji panu náměstkovi Nedělovi, díky za ministerstvo i paní náměstkyni z ministerstva životního prostředí Peštové, se kterou jsem komunikoval. Já jsem původně nechtěl řešit problematiku biopaliv, nicméně vzhledem k tomu, co se stalo, a právě to, že díky kolegovi Šilarovi, který určitě v dobré víře načetl tady implementaci směrnice RED II, která ve sněmovně neprošla kvůli tomu, že tam pan poslanec Pustějovský navyšoval ještě procento přimíchávání biopaliv do benzinu, jinak se to de facto shodně opakuje, opakují to texty, tak to máme tady na starosti u nás my.

Já si osobně nemyslím, že je optimální, aby Senát tady jedním pozměňovacím návrhem implementoval směrnici. To má proběhnout nějakou debatou na úrovni celé sněmovny, to se ministerstvu nepovedlo. Také tady padaly určité narativy, že pokud se dneska tato implementace neschválí v té podobě, jak tady je, tak bude infringement a budou velikánské pokuty ze strany Evropské komise. Budou to miliony korun a bude tady velký problém.

Tak já se k tomu jenom vyjádřím. Ano, myslím, že byl špatně infringement kvůli tomu, že vláda nezvládla implementovat směrnici, která bude za chvilku změněna, nicméně velice krátce k těm pokutám. Já jsem si ještě dnes ověřoval na stránkách Evropské komise a přímo jsem i do Bruselu včera večer ještě volal, jak formálně funguje ten infringement a případné pokuty. Jsou to dvě věci.

Pokud je infringement, tak v době, kdy se přijme nějaká legislativa, tak Komise zašle dané zemi výzvu k zaslání dalších informací, aby se k tomu Česká republika vyjádřila. K tomu samotnému porušení nebo ne neimplementaci. To trvá dva měsíce. Potom probíhá nějaké jednání. V rámci šestiměsíční lhůty Komise může dospět k závěru, kdyby Česká republika v tomto případě nezareagovala, po šesti měsících maximálně, a následně potom teprve podává formální žalobu k Evropskému soudu. Ta žaloba trvá průměrně dvacet měsíců. Nějakou formou Evropský soud rozhodne, že nebyla implementována směrnice, Česká republika se může odvolat – to může opět trvat až dvacet měsíců. A teprve na základě toho, pokud se to opravdu neplní a Komise po tomto vydání rozsudku dá soudu jasnou zpětnou vazbu, že Česká republika i tak neplní, nakonec soud rozhoduje o případném uložení pokuty.