Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, dámy a pánové. Už jsem se vyjadřovala dvakrát, takže zestručním své vyjádření, protože už jsem to několikrát říkala, začala bych asi tím, že bych také poděkovala všem, kteří už hovořili ve prospěch přijetí této novely ústavního zákona. Už bylo mnohé řečeno, takže já se soustředím jenom na pár věcí, které možná nezazněly. Ještě znovu zopakuji i podle svých minulých vyjádření, tuto část, právo na sebeobranu máme zakotvenu jen v trestním zákoně, a to ještě jen mimochodem jako okolnost vylučující protiprávnost, přitom je to základ a přímý důsledek všech ostatních přirozených práv, zejména pak práva na život. Mám-li právo na život, pak logicky mám i právo dělat vše pro to, abych si jej zachoval, tj. bránit se každému, kdo by se mne snažil zabít. Logicky to patří do listiny.

Dále bych k tomu chtěla říci, že se nedivím veřejnosti, že je znepokojena právě snahou EU o omezování držení zbraní a implementaci do našeho právního pořádku, směrnice o omezování držení zbraní. Z informací, které mám, tak zástupci ČR při tomto projednávání nebyli vyslechnuti, a to, že máme zbraňový zákon, který je v podstatě jedním z nejlepších na světě, nedochází zde k páchání zločinů, legálně drženými majiteli zbraní, přestože se manipulativně někdy dozvídáme, a to i například z České televize, některými, kteří tam vystupují, že trestné činy jsou páchány držiteli, legálně drženými zbraněmi, tak to není pravda, je potřeba na toto zareagovat. To v ČR nenastává. A přitom to vyjednávání o tom, vůbec tato skutečnost nebyla brána v potaz.

S tou směrnicí je to poměrně složité, protože i když bude implementována v tom tzv. vykostěném stavu, tak bude docházet v pravidelných intervalech k přeposouzení celé situace, může dojít k dalším a dalším změnám celé situace.