Dobrý den, kolegyně, kolegové.

Evropská komise navrhuje desetinásobné snížení maximálního povoleného výskytu. To není trošku, o trošku, jak říkal pan ministr. Znáte Frédérica Bastiata, francouzského politika z 1. poloviny 15. století? Ten napsal moc hezké pojednání, co je vidět a co není, a jiné ekonomické záhady. Podle něho jakýkoli zákon nemá jediný následek, nýbrž celý jejich sled. Jeden je bezprostřední, ten se projevuje svou příčinou a je vidět. K těm ostatním dochází postupně a nejsou tedy zprvu vidět.

My zákonodárci můžeme mluvit o štěstí, podaří-li se nám ty důsledky předvídat. To je naše každodenní práce, proto jsme tady. Rozdíl mezi dobrým a špatným zákonodárcem spočívá v tom, že ten první omezuje své konání na viditelný následek, zatímco ten druhý dbá nejen toho, co je vidět, ale i toho, co bychom měli předvídat. V tom je obrovský rozdíl, protože bezprostřední následek bývá příznivý, zatímco ty pozdější neblahé.

Mám před sebou vystoupení, které je sestaveno z úryvků důvodového zprávy, kterou jste určitě všichni četli. A já jenom připomenu pár bodů: „azbest je vysoce škodlivá, rakovinu zapříčiňující substance a boj s rakovinou je unijní prioritou.“

Evropská unie, jak je zřejmé, v boji s klimatem jde cestou uhlíkové neutrality. A předpokládá, že řadu domů, v nichž je azbest, ještě před svým zákazem v roce 2025, nebo byl před svým zákazem použit, česká v rámci Green Deal renovace s cílem zvýšení energetických úspor. To tady dosud nepadlo. Evropské komise mluví o renovační vlně. A kvůli ní se má podle závěru komise postupně zvyšovat množství pracovníků, kteří budou vystaveni azbestu v nejbližších 10 letech právě při renovaci budov. Strana 2 důvodového zprávy: „Komise pro přijetí této regulace argumentuje tím, že v případě expozice azbestu bylo vědecky dokázáno, že jakákoli koncentrace azbestu je zdraví škodlivá.“

Kolegové, kolegyně, existuje ale řada látek, škodlivých látek, ba dokonce karcinogenních látek, které se v prostředí člověka a jeho civilizace prostě nacházejí. O řadě z nich víme. Řada z nich je regulována. A používání azbestu, o kterém se tu mluví, bylo zakázáno už před 20 lety. Mnoho z těch zakázaných, nebezpečných, karcinogenních látek má nějaké prahové hodnoty, které by neměly být překračováno. Mnoho z těch látek ale ani neznáme. A každý den jsme jim vystavováni, aniž bychom o tom měli tušení. Mnoho jich také známe a vystavujeme se jimi dokonce dobrovolně. Mnozí rádi. Je-li řeč o azbestu a rakovině plic, kterou může azbest způsobit, můžeme jmenovat třeba i kouření. Jaké dané prahové koncentrace těchto látek, které si připouštíme, tak naše zlozvyky, jako je kouření, kterým se vystavujeme dobrovolně, ukazuje na několik věcí. Bylo by velmi jednoduché – a my to tady lusknutím pera můžeme učinit – jednoduše zákona nebo směrnicí takové karcinogenní látky zakázat úplně. Stanovit limit na nulu. Vyjádřit tyto substance z našeho života. Proč to neděláme? Asi mnozí z nás tuší. Bylo by to extrémně nákladné. Mohli bychom přece už dnes říct: „žádný azbest kolem nás!“ A nařídit – copak rekonstrukci, nařídit demolici všech budov, které obsahují azbest. Proč jsme to neudělali? Řeknete – evidentní nesmysl! Ale teoreticky to možné je. Proto každá společnost volí míru rizika, která odpovídá nákladům a přínosům. Pojďme se tedy podívat, jaké náklady má tato regulace mít.