Pane ministře, pane předsedající, dámy a pánové. Dovoluji si vystoupit, protože teď tady projednáváme mechanismus, který je zpochybňován, tzv. relokační. Ono to trochu navazuje na to, co už proběhlo v té předchozí debatě. Takže já se prvně dotknu té debaty předtím, protože to s tím, co teď projednáváme, velmi souvisí.

Vystoupil tu pan milý kolega, kterého já si samozřejmě jinak vážím, pan senátor Malý. Ale v tomto případě si dovoluji vyslovit některé informace, které jsou s jeho vyjádřením velmi nesouladné. Víte, to je tak, že pan senátor tady hovořil o tom, že když tedy čeká těch 15 milionů migrantů v zahraničí, takže Česká republika už nebude tou Českou republikou, když k nám přijdou. A on to tak hodně spojil a propojil. A skutečně, jestliže nás nějací posluchači třeba v televizi poslouchají, tak určitě mají obavu.

Tak já bych jenom chtěla upozornit na to, že 15 milionů je proti 509 milionům obyvatel Evropské unie zhruba 3 procenta. Tak to je jenom potřeba říct, že o tuto masu se jedná. A že vzhledem právě k malé České republice by to opravdu bylo samozřejmě neúnosné, ale pokud se jedná o celou Evropskou unii, jejíž jsme součástí a kde bychom také měli postupovat podle mého názoru společně, tak jsou to 3 procenta.

Problém migračního tracku není v tom objemu, ale je v tom velice náhlém a rychlém tlaku, který vznikl. A já si dovolím ještě další věc. Podle jednání, které jsme někteří z nás měli, tak je to právě tím, jak už jsem řekla, že v utečeneckých táborech ti lidé jsou už téměř čtyři roky. Čtyři roka je doba, která je podle sociologických průzkumů doba, kdy jsou tam lidé schopni vydržet. A navíc k tomu přibylo to, co nám tady řekl i potvrdil pan premiér, že klesla potravinová pomoc a velmi se snížily dodávky potravin a napětí je tam obrovské.

To bylo jednou z hlavních příčin, že se ta obrovská skupina lidí pohnula. Není to o tom – jak to pořád slyším –, že odcházejí ti, kteří jsou jenom ekonomickými migranty. Proboha, uvědomme si, že ti lidé většinou žili v těch táborech čtyři roky s rodinami ve strašných podmínkách. A to je to gró migrantů, kteří přicházejí.

A teď tedy mám dotaz, a proto jsem vystoupila k tomuto bodu. Rozumím tomu, že je tu jakási pochybnost, jak tento mechanismus bude fungovat. Kdosi nám řekl, ono je jednoduché něco kritizovat, daleko složitější je něco navrhnout. Něco, co by fungovalo, něco, co by bylo skutečně konstrukčně a konkurenceschopné proti tomu, co tady před námi leží.

Já se tedy ptám, co Česká republika připravila kromě toho, že pošleme 40 stanů, což mi připadá poměrně málo, když nevládky stanů pošlou násobně víc. Nebo nevládky, dokonce dobrovolníci občanů ČR, kteří se tady dají dohromady a řeknou, pomůžeme migrantům. Tak ta čísla se mi zdají poměrně nízká. Ale o tom není tahle debata. Tahle debata je o tom, jak tedy budeme postupovat tak, abychom v rámci jednotné Evropy tuto jednotu ještě neštěpili spory, které fakticky nemají význam. A abychom se skutečně snažili o řešení této situace, protože to je problém nikoli jenom Německa, Rakouska, Bavorska, to je problém celé Evropské unie.

A já si myslím, že v poměru těch tří procent se s tím Evropská unie dokáže vyrovnat.

Takže já se ptám pana ministra, jaké on má návrhy jiné, než je tedy tento návrh, který tak možná oprávněně, možná neoprávněně, kritizuje.