Začnu tím, že jsem pamětník. Já jsem tady od roku 1996, od začátku Senátu s určitou přetržkou, když jsem dělala zástupkyni veřejného ochránce práv. S fondem z vlastní zkušenosti, kterou mám in natura, pamatuji si to přesně, tak vím, to bylo trošku jinak, než nám teď říkal pan senátor Čunek. Fond vznikl jako obdoba jaderného účtu. Nevím, jestli víte, co to je jaderný účet, ale jaderný účet říká, že když se vyrábí něco, způsobuje se zaráz nějaká škoda, jsou z toho nějaké důsledky, které musíme řešit. Proto tam odkládáme peníze a na ty se nesmí sáhnout. Naopak se zhodnocují, protože dochází k inflaci. A tam to je, a pak se z toho škody hradí. Tehdy, když probíhala privatizace, tak ano, z privatizace šly prostředky. A prostředky, které šly z privatizace, tak se řeklo: "Teď tady privatizujeme," to říkal pan senátor Čunek dobře, "ale stát se zavazuje, že vám to tady vyčistí, že fabrika, kterou jste privatizovali, bude čistá." Je to smlouva, která je mezi státem a tou osobou, která privatizovala. Musím říci, že loni a předloni se smlouvy neplnily. A dokonce tu byly žaloby ze strany firem, které už zahájily, samy investovaly a dělaly sanace. Stát měl platit za tyto sanace, a ono se tak nedělo. V Poslanecké sněmovně k tomu proběhl velmi dlouhý seminář, byly tam apelace na ministerstvo financí. A ministerstvo financí v loňském roce skutečně přijalo usnesení, usnesení tady mám, že se bude každým rokem dávat 4,5 mld. na tyto škody a že toto garantuje. Vypadá to pěkně, 4,5 mld., ale my jsme slyšeli tu částku. Dneska máme 29 let po roce 1990, tak od privatizace 25 let. Za 25 let jsme řešili necelou třetinu škod, které máme řešit a které už dávno měly být vyřešené. Za 25 let. Místo toho se ten fond postupně stal tou krabičkou, tam jsou ty peníze, je to strašně lákavé, tak si na ně sáhněme. To tak je, to tak prostě finančníci mají, támhle jsou nějaké peníze, tak na ně sáhneme. A ten původní záměr "tady budou, a budou proto, aby se tu čerpalo na to, aby se sanovalo", ten je někde pryč. Já vím, ono je to hrozně hezké, vzít ty peníze a říci: "Postavili jsme tady dálnici." Ono to vypadá na první pohled úžasně. Někdo mi vyprávěl, že starosta vždy radši postaví lavičku, než by vyčistil vodu v podzemí, protože lavička je vidět a té vody v podzemí lidé tolik nerozumí. Ono to platí i pro tu věrchušku.

Takže je lepší postavit dálnici, kterou každý vidí, než vyčistit staré ekologické zátěže, které ale způsobují, že třeba máme lidi, kteří kvůli tomu zemřou, protože tam dýchají nezdravý vzduch, nebo mají kontaminovanou půdu. O tom se ale málo mluví.

A teď je tam zase ještě nějaký zbyteček. Já to mám, dokonce v roce 2006 jsem vystupovala, a má paní ministryně pravdu, tehdy už se to nalomilo - a tehdy se tam řeklo, že se peníze budou vyvádět a budou se vyvádět do různých fondů, ať už dopravní infrastruktury, pro ochranu kulturních památek apod.

Jaký byl výsledek? Výsledek byl ten rok 2017, kdy jsme najednou neměli na sanace a nesanovalo se, protože se vyvádělo.

A já si jen dovolím říci, že už tehdy jsem říkala, že závazků máme kolem 100 mld., vy jste dnes slyšeli, že jich máme 142 mld., jak to tady některý předřečník, myslím, že pan zpravodaj, říkal.

Krásně to vyčíslil. Ale my ten účet, který měl být samostatný, chceme teď úplně fakticky vybrakovat a garantujeme usnesením vlády 4,5 mld. Usnesení vlády může být zítra zrušeno. Usnesení vlády, to si rozhodne vláda. Tak, jak se teď rozhodla 4,5 mld., tak za dva roky se rozhodne zase jinak. Takže při vší úctě k tomu všemu si dovolím říci to, co jsem řekla v roce 2006. Bohužel se tehdy stalo, že fond skutečně, ne fond, ale ten zvláštní účet, a když už se fond rušil, tak sem na to upozorňovala a říkala jsem: Pozor. Ale ten fond se tehdy rušil proto, protože nám to vytýkala EU, že v tom jsou jakési peníze, které jsou mimo. Tak se udělal zvláštní účet. A já říkám, co vlastně děláme? My z toho fondu bereme peníze, z toho speciálního účtu peníze. A tím fakticky zvyšujeme dluh státního rozpočtu, ale skrytě. Protože my máme závazky a ty závazky máme zhruba na těch 142 mld., jak řekl zpravodaj. Ale my se tváříme, že je nemáme, o tom se vůbec nemluví ve státním dluhu. A teď bereme ty peníze, které jsme měli a které jsme si dávali bokem na tento dluh, který máme, na jasně privátními subjekty sepsané smlouvy. A to je podle mě velmi velmi špatně.

Takže to, že se hovoří o tom, že se bude něco stabilizovat, mně to přišlo trošku úsměvné. Já nevím, jestliže tím, že budeme říkat: "Takhle budeme vyvádět a takhle budeme přivádět," že tím stabilizujeme, to se mi trošku nezdá. Každopádně si myslím, že to, co bychom teď udělali, tak ten účet totálně otevřeme, totálně to úplně otevřeme. A to podle mě není správné, protože tam má stát dluh, peníze k dluhu měly sloužit, mají se zhodnocovat, případně výjimečně využít tak, jak se to původně předpokládalo. A to byl princip, který tu byl.

Děkuji za pozornost.