Vážená paní ministryně, vážený pane předsedo, vážení kolegové. K tomuto bodu jsem se odhodlávala vystoupit poměrně dlouho, protože umím předpokládat, jak to celé dopadne. Nicméně považuji za nutné zejména kvůli svým voličům říct z tohoto místa pár slov.

Především jste se mě někteří ptali, zdali jsem dostala odpovědi na některé ze svých otázek, které jsem adresovala paní ministryni na základě jejího návrhu, že nám odpoví naše, co si budeme přát. Otázky jsem formulovala, domnívám se, poměrně jednoduše, aby na ně byla velmi jednoduchá odpověď. Pojala jsem to ani ne z hlediska, že jsem nyní v Senátu, stejné otázky bych kladla, kdybych byla „pouze“ občanka této země a využila své právní profese.

Na úvod svého dnešního vystoupení, to bych ráda zahájila konstatováním, že žijeme v době, kdy se dávají někdy nepříliš dobrým věcem dobrá jména, aby jejich prosazování vypadalo lépe a ušlechtileji. Začalo to kdysi bombardováním, kterému se dal přívlastek humanitární. Pokračovalo to, není to dlouho, vakcínou, která se označila, že bude tečkou. Máme tu pojem solidarita, kterému se dal přívlastek povinná, která má v podstatě krýt povinné kvóty na nelegální migranty. Výjimkou z mého pohledu, respektuji samozřejmě vaše jiné názory, je tato dohoda mezi ČR a USA o tzv. spolupráci v oblasti obrany.

Tato dohoda, pokud se na ni podívá právník, je ve skutečnosti dohodou o pobytu ozbrojených vojsk USA na našem území. Nic na tom nemění to, že je to tzv. odloženo, že ještě to celé by musel schválit opět parlament. Pokud parlament schválí tuto dohodu, dovolím si spekulovat, že mohu předpokládat, že stejný parlament schválí i pobyt vojsk USA na našem území. Je otázka jenom, kdy.

Já bych byla ráda, abychom na půdě Senátu se zamýšleli nad jinými názory, protože jenom v diskusi vznikají dobrá řešení. Musím říct, že doposud jsem velmi ráda, že i odlišné názory tady umíme říkat kultivovaně, umíme si je i v kuloárech vyměňovat. Věřím, že takto budeme přistupovat i k této dohodě.