Klíčová část sporu spočívá ve znění zákona č. 155/1995 Sb. v té části, která říká, že “Zvýšení důchodů (rozuměno podle pravidel toho zákona) stanoví prováděcí právní předpis…”, a dává na to lhůtu.

Vláda si to vyložila tak, že tu lhůtu (50 dnů) mohla využít a také využila na ZMĚNU zákona - ne na výpočet důchodů podle znění zákona. Podle několika senátorů včetně mě je to ale zcela zásadně jinak.

Prováděcí předpis konkrétního zákona má svou roli, a může a musí pouze naplnit znění zákona, a proto mohl a musel sloužit jen ke konkrétnímu výpočtu důchodu dle jasně znějícího a schváleného zákona.

Změna již účinného zákona, tedy způsobu výpočtu, popsanou formou, je postup protiústavní a je nepřípustnou retroaktivitou. Tedy jde o zneužití role prováděcího zákona ke změně zákona.

Stav legislativní nouze zde byl použit jen a pouze proto, aby se těch 50 dní stihlo, neboť 50 dní by na řádný legislativní proces, který je nezbytný u ZMĚNY zákona, nikdy nestačilo. Stav legislativní nouze byl použit čistě účelově, jinými slovy byl zneužit, což Ústava neumožňuje.

Tedy - namísto aby vláda vydala prováděcí předpis, kterým by podle PLATNÉHO a řádně schváleného zákona schválila konkrétní výše důchodů, zneužila této lhůty k vyhlášení legislativní nouze v tom smyslu, že aby nemusela prováděcím předpisem splnit znění zákona, tento zákon změnila.

Nebyl to stav legislativní nouze, a je to naprosté nepochopení role jednotlivých částí zákona. Sama jsem zvědavá, jak Ústavní soud rozhodne, protože mne skutečně nenapadá, o co by mohl tento postup vlády opřít. To, že potřebuje peníze do státního rozpočtu, vláda těžko obhájí, když současně přispívá do cizích rozpočtů, ale dokonce ani potřeby rozpočtu nemohou ospravedlnit “znásilňování” práva - změna zákona je možná, ale řádným procesem a jen do budoucna. K tomu, že by to jinak byla “škoda”, se už nebudu snad ani vyjadřovat - byla to hrubá urážka seniorů a hloupost první třídy.