Dobrý den, vážená paní předsedající, vážení kolegové. Jak říkal můj předřečník, jsem v podstatě chtěla shrnout v pěti bodech, možná jenom lehce jinými slovy, to, co tady říkala kolegyně Marvanová i ostatní předřečníci, protože patrně to vnímáme stejně, jenom třeba z jiných pohledů, kde se pohybujeme, já v advokacii, kolegové třeba na radnicích. Jenom bych shrnula 3 – 4 body, které tady nepadly ještě, které, domnívám se, by padnout měly.

Pokud jde o to, že právní úprava je velmi komplikovaná, často umožňuje dvojí výklad, nesouhlasím s panem ministrem v tom, že je to v souladu s občanským zákoníkem. Minimálně to umožňuje dvojí výklad, což může do budoucna způsobit vleklé soudní spory, jak to je, co je s čím v rozporu, zase to bude končit u vyšších soudů. To znamená, některé spory mohou trvat 2 – 3 roky, bude tady obrovské penzum právní nejistoty. To je první poznámka, že je tam velký rozpor s občanským zákoníkem.

Druhá věc je, ono už to tady padlo, jenom bych zdůraznila, že přílišné svazování a přikazování obsahu smluv je podle mého názoru v této podobě, jak je navrženo, nepřiměřeným zásahem do smluvní volnosti. Ta smluvní volnost nemůže být bezbřehá v tomto případě, máme-li tady podporovat určitou formu bydlení, ale tak, jak je to upraveno, to ti, co budou uzavírat nájemní smlouvy, už vím, co by přišlo za rok, za dva. Dá se to, paní magistro, nějak obejít, abychom to mohli prodloužit té rodině, že oni mají děti a tak dále. Vytváříme si komplikované situace do budoucna, které potom budou zase zaměstnávat spoustu lidí, protože nelze upravit jeden druh nájemní smlouvy pro desítky, možná stovky různých situací na těch obcích. Jsou také velké rozdíly mezi malými obci a městy, kterých máme přes čtyři tisíce. Naprosto neporovnatelná je Praha, statutární města, a to s určitou výhradou, že statutární města mají často problémy i jako malé obce. To omezení smluvní volnosti, obávám se, že by ta právní úprava nemusela obstát právě ani například u soudního přezkumu o patro výš.