Dobrý den, vážená paní předsedající, vážení kolegové. Jak říkal můj předřečník, jsem v podstatě chtěla shrnout v pěti bodech, možná jenom lehce jinými slovy, to, co tady říkala kolegyně Marvanová i ostatní předřečníci, protože patrně to vnímáme stejně, jenom třeba z jiných pohledů, kde se pohybujeme, já v advokacii, kolegové třeba na radnicích. Jenom bych shrnula 3 – 4 body, které tady nepadly ještě, které, domnívám se, by padnout měly.

Pokud jde o to, že právní úprava je velmi komplikovaná, často umožňuje dvojí výklad, nesouhlasím s panem ministrem v tom, že je to v souladu s občanským zákoníkem. Minimálně to umožňuje dvojí výklad, což může do budoucna způsobit vleklé soudní spory, jak to je, co je s čím v rozporu, zase to bude končit u vyšších soudů. To znamená, některé spory mohou trvat 2 – 3 roky, bude tady obrovské penzum právní nejistoty. To je první poznámka, že je tam velký rozpor s občanským zákoníkem.

Druhá věc je, ono už to tady padlo, jenom bych zdůraznila, že přílišné svazování a přikazování obsahu smluv je podle mého názoru v této podobě, jak je navrženo, nepřiměřeným zásahem do smluvní volnosti. Ta smluvní volnost nemůže být bezbřehá v tomto případě, máme-li tady podporovat určitou formu bydlení, ale tak, jak je to upraveno, to ti, co budou uzavírat nájemní smlouvy, už vím, co by přišlo za rok, za dva. Dá se to, paní magistro, nějak obejít, abychom to mohli prodloužit té rodině, že oni mají děti a tak dále. Vytváříme si komplikované situace do budoucna, které potom budou zase zaměstnávat spoustu lidí, protože nelze upravit jeden druh nájemní smlouvy pro desítky, možná stovky různých situací na těch obcích. Jsou také velké rozdíly mezi malými obci a městy, kterých máme přes čtyři tisíce. Naprosto neporovnatelná je Praha, statutární města, a to s určitou výhradou, že statutární města mají často problémy i jako malé obce. To omezení smluvní volnosti, obávám se, že by ta právní úprava nemusela obstát právě ani například u soudního přezkumu o patro výš.

Zmínila bych, byť to není úplně téma, jenom stručně pobídky investiční a podobně. Já se potom pohybuji u té fáze dotačních kontrol, které podle mého názoru ne teď, ne tady při tomto bodu, ale možná by pan ministr se na to mohl zaměřit, dotace a následné kontroly. Pohybuji se v tom 10 let. Opravdu občas se nestačím divit, že určité kauzy se musí řešit až u Nejvyššího správního soudu, dokonce až Ústavního soudu. S paní předsedající Seitlovou jsme řešily před pár lety, jenom takovou poznámku, kdy se řešilo po malé obci vrácení 40 milionů za stavbu obecního úřadu. Protože ta kontrola dotační byla až za pár let, nabylo tam penále ve výši 40 milionů, 100 %. Ta malá obec, která má pár set obyvatel, bude asi platit, nevím do kdy, prostě 80 milionů korun. Nebylo z toho útěku, protože jsou ta pravidla tak nesmyslná a tak šílená, že to penále je nejenom nepřiměřené, ono naroste tou dobou, a to ještě poté, co proběhne jedna kontrola v pořádku, druhá kontrola v pořádku, přijde třetí za pět, šest let, najednou se tam zjistí nějaké formální pochybení, že peníze nebyly třeba řádně investovány, takto to chodí. Obce už se bojí brát jakékoli dotace, budou se bát pobírat je i na tyto investice, protože už budou potom vidět ty dopady, použiji to slovo, jak budou v uvozovkách buzerovány těmi formálními nedostatky. Bude to končit zase až třeba u Ústavního soudu, který řekne: Nelze po malé obci požadovat takové nároky, aby z důvodů formálních jí byly odebírány dotace, a ještě byla penalizována atd. Ale ta obec je několik let ve finanční nejistotě, takže otázka dotací, nejenom že budeme dávat dotace na cokoli, tady případně na podporu bydlení, ale musí se nepochybně a velmi rychle upravit ta kontrola dotací, aby měla hlavu a patu, aby postihovala ty, co budou vážně porušovat, ne toto. To s tím souvisí. V té obecné rovině by se to mělo otevřít.

Poslední poznámku řeknu ke stavebnímu zákonu. Podepisuji mého předřečníka, byla jsem teď na setkání asi s 50 starosty na Zlínsku, točilo se to všechno kolem toho. Mají z toho hrůzu, jednak ti, co mají stavební úřady, ale nejenom to. Musíme si uvědomit ještě jednu věc, která často uniká na ministerstvech. Starostové malých obcí, jak říkám, kterých jsou dvě třetiny, které třeba ani nemají stavební úřady samozřejmě, často působí, ten starosta je v roli obce jako stavebníka, odpovídá tam naprosto za všechno, mám několik už i starostů trestně stíhaných, že neznali stavební právo, jednali v dobré víře, víme, jak obce šetří na odborných službách, protože si nemohou na všechno najímat experty, takže starosta je i v pozici stavebníka, obce jako účastníka stavebního řízení. A co teď po mně starostové chtějí? Udělejte nám nějaký návod, ať rozumíme novému stavebnímu zákonu, jinak nebudeme moci stavět, nebudeme moci zastupovat jako účastníci stavebního řízení, udělejte nám nějaké školení. Nejhorší ale je, že s řadou otázek si ani my advokáti, co se v tom oboru správního práva pohybujeme prostě 25 let, nevíme rady, neumíme odpovědět. Už opomíjím tu personální nedostatečnost a tak dále. Opravdu také toto nemohu podpořit.

Jak říkám, jsou tady minimálně tři, čtyři okruhy, kterými by se mělo ministerstvo zabývat a těm obcím pomoci, jinak ty obce, prostě ten systém toho stavebního řízení se zhroutí.

A to vůbec nepřeháním. Protože už slyším různé věci, nejenom že pojedou na dovolenou, ale že se z toho asi psychicky složí a budou na neschopence, nebudou vést řízení. Opravdu jsou z toho obavy, že to je nepřipraveno, je to komplikované, některé věci umožní mnohem více výkladů.

To už jsem vyčerpala všechna témata. Jinak, jak říkám, co říkali tady kolegové, podepisuji. Přes to, že jsme přesvědčováni, že je to jinak, opravdu je to tak, že ty výhrady jsou správné, i z hlediska právního, legislativního. Musím říct, že často to tady legislativní odbor Senátu velmi dobře pojmenuje. Chtěla bych i pochválit jeho práci, že opravdu ji dělá velmi dobře. Děkuji.