Bude to ještě bolet… Ta pravda…

Těch přiznání je a bude ještě víc… Protože těch lží, polopravd a nesmyslů bylo taky mnohem víc… Bohužel… Když jsem tehdy tvrdila s kolegy totéž, co dnes dr. Prymula, útoky na nás jako advokáty i lékaře a další byly neuvěřitelné… Protože ve hře byly stejně neuvěřitelné peníze….  To nám tehdy na tu první dobrou ani nedocházelo…. Napřed jsme byli covidem taky znepokojeni, pak nám to po pár týdnech přestalo “pasovat”, a to, že jde hlavně o velký celosvětový kšeft, vyplavalo až postupně, tzv. “do roka a do dne”… Také z toho, jak se snažili cíleně ničit nás, co jsme je začali “dusit” a porážet u soudů…

Zásahy do lidských práv byly totiž současně takové, že nešlo zůstat jako člověk znalý práva a uvědomující si zjevné nelogičnosti (jako ty roušky venku) stranou… Ale ta masová důvěra ve všechno tvrzené byla až fanatická….

Přestali se mnou mnozí mluvit - že jsem divná. Nebezpečná… Těší mne dnes, a to velmi, jediné - lidé se všichni “vrací”. Přátelé, klienti, “mí starostové…”., lidé na ulici…. A padají slova typu - věříme vám teď o to víc, protože víme, že opravdu žádáte fakta a argumenty a nedáte se, když zjistíte, že vám věci nesedí…. Měla jste tenkrát pravdu a my se omlouváme… I kytky nosí…

Jinými slovy - nacházíme k sobě opět cesty, a vztahy jsou pevnější. Více mi důvěřují, i profesionálně, a často padá - za covidu jste se taky nemýlila, proč byste měla teď… A nejen s paragrafy…