Zemědělci si musí uvědomit, že tato země potřebuje je, ne tuto vládu… A jednat z pozice síly. Sleduji to zpovzdálí, ale mezi zemědělci mám řadu přátel, kteří byli nebo ještě jsou často mými klienty (i zemědělce občas týrají dotační kontroly nebo stavební řízení, což je za mnou přivádí už léta), a to píši hlavně proto, že jejich problémy opravdu docela dobře znám a nejsou pro mne nic nového. Jen kulminují a rostou do absurdních rozměrů. A co bych řekla k této aktuální zprávě, že jsou zemědělci zklamaní, a až teď zní něco o jednotě a dalších protestech?

Až se smutným úsměvem se podivuji té naivitě, s níž “chlapi práce na poli i v chlévech” stále očekávají od vlády něco jiného než řeči. Že stále jsou slušní, pokorní a po dobrém chtějí s touto vládou dosáhnout řešení. Hlavně aby to nebylo nic proti ní, hlavně žádná politika typu “vládo odstup”. Mluvím o těch organizacích, které narušily zpočátku onu jednotu, po které teď, zklamány vládou, samy trochu ex post volají… Ale opět zní - hlavně ať to není proti vládě… žádná politika… Jen požadavky. Jenže - jde to?

Obávám se, že až zemědělci pochopí, že toto je ale i pro ně jediné řešení, tedy odchod této vlády neumětelů, aby už nemuseli být na polích. Na to, podle mého názoru, spoléhá nejen naše vláda. Že ty chlapy přinutí ukončit protesty jejich náročná, na přírodě závislá práce. Ale aby se ty vlády včetně té “ukrajinskočeské” nepletly. Také může padnout Kemrovo “na jaře prodám kravku, a už nezaseju…“ Jeden rok hladu by všechny vlády vyléčil.

Vím, že to až tak není možné, nicméně by si zemědělci měli uvědomit, že to oni mají trumfy v rukou a že tato země potřebuje je, ne tuto vládu. Bez této vlády se obejdeme, bez nich ne… Vlády zkrátka přicházejí a odcházejí, ale pole zůstávají, každé ráno je třeba nasypat slepicím a denně podojit krávy, a orat se taky musí. A proto jsou oni těmi, kdo má právo bouchnout do stolu. I kdyby za ním seděl premiér. Ten ani nepodojí, ani nenasype slepicím, ani nezorá pole… (I když tedy jinak toho “zoral” už “stohy”.)

Tedy zemědělci si musí uvědomit, kdo má ony trumfy v rukou. A s vládou přestat jednat v rukavičkách. Na slušnost totiž neslyší, odbornému nerozumí a o přežití zemědělců jí nejde. Chce přežít pouze sama. A na to je třeba jí sáhnout. Tedy požadavek jednotných zemědělců by měl rezonovat s přáním 83 procent národa. Nestát stranou… Nečekat.

Vládo, splň ihned, o čem jen mluvíš, nebo podej demisi, protože už nemáš naši důvěru. Nesplníš? Tak my dojedeme 23. 3. také k Václavovi. Protože už nevíme, kudy kam.

A pak… pak zorat ta česká pole.

Co tím chci říci - zemědělci by neměli stát stranou a měli by se přidat k nám všem. Na čekání na zázraky už není čas.