Evropa dnes jako celek uvadá, česká ekonomika neprosperuje. Naše konkurenceschopnost prudce klesá. Veřejné finance vykazují hluboké deficity. O důchodovém systému je známo, že je ve stávající podobě dlouhodobě neudržitelný. Zaměstnanci si stěžují na nedostupné ceny bytů, předražené energie i potraviny. Podnikatelé si stěžují na rostoucí regulaci a zhoršování podmínek pro podnikání. Průmyslníci si stěžují na klesající konkurenceschopnost. Poskytovatelé služeb si stěžují na rostoucí kontroly, byrokracii, omezování. Zemědělci si stěžují na regulaci a neúnosnost evropské zemědělské politiky. Důchodci si stěžují na nedostatečnou valorizaci penzí. Dlužníci si stěžují na podmínky v bankách. Všichni společně si stěžují na vysoké daně, přeregulovanost, nespravedlnost v poskytování dotací.

Nenajdeme skupinu, která by byla s aktuálním ekonomickým vývojem spokojená. Frustrace ve společnosti roste. A to značí, že ekonomika nečelí jen několika málo chybám, ale prochází systémovým selháváním.

Příčinou tohoto systémového selhávání je, že dosud nebyla politickou reprezentací správně stanovena a formulována diagnóza. Bez diagnózy nelze účinně léčit. Správné pojmenování této diagnózy zní: Česká ekonomika je poškozená levicově progresivistickou ideologií označovanou jako ESG, jejímž nejviditelnějším projevem je Green Deal. Dalšími, méně viditelnými, ale srovnatelně ničivými projevy téhož jsou například rostoucí regulace, přerozdělování majetku skrze dotace, genderová ideologie nebo woke politika firem, které místo toho, aby si hleděly prodeje zboží a služeb, se snaží progresivisticky vychovávat své zákazníky.

Nebudu říkat, co je příjemné na poslech, budu říkat pravdu, která bude bolet: Poškození ekonomiky je již tak velké, že ho nelze opravit pouhou změnou parametrů. Nelze vrátit prosperitu jakýmikoliv balíčky, přesunem dotací, změnou daní, novou regulací. Jediná cesta k prosperitě je nová ekonomická přeměna, podobně jako přechod ze socialistické centrálně plánované ekonomiky na tržní v 90. letech. Nejde o nadsázku, protože míra přerozdělování již dosáhla poloviny HDP, tedy nenápadně jsme se opět stali z poloviny socialistickou ekonomikou. Právě odtud plynou všechny neefektivity, regulace, útoky na soukromý majetek i svobodu slova.