Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové,

už jsem na toto téma tady vystupoval taky opakovaně i v prvním i v druhém čtení, kde jsem se snažil objasnit názor SPD na tuto problematiku, kterou je změna nebo novela občanského zákoníku, sněmovní tisk 241, kde vlastně hlavní téma této změny má být manželství pro všechny, ale nejen manželství pro všechny, ale hlavní je asi podle mého názoru problematika výchovy dětí v různém prostředí. A tady tato problematika je vlastně meritem celé této novely podle mého názoru. (Hluk v sále.)

Sice jsem byl za moji poslední přednášku nebo za poslední můj projev dehonestován nejen vámi, některými poslanci, ale i v masmédiích. Bohužel, nebo bohudík, i vzhledem k tomu, že celou tuto problematiku... Proto jsem se rozhodl, že vzhledem k tomu, že studuji tuto problematiku několik let již, a moje kritické myšlení mě přinutilo, abych se ještě hlouběji zabral do této problematiky, co se týká studia problematiky výchovy dětí v různém prostředí, a proto jsem začal hledat a studovat opravdu různé práce, vědecké práce, to znamená ne práce zadané nějakými lobbistickými organizacemi, jako jsou různé nevládní organizace nebo náboženské organizace, které se navzájem pochopitelně liší ve svých názorech na tuto problematiku.

Problematikou výchovy dětí v různém prostředí se zabývaly odjakživa vždycky - hlavně začínalo to, byly to americké instituce, tak jako problematikou různých sexuálních úchylek, tak i homosexuality. Chtěl bych jenom připomenout takový krátký výčet, vývoj názorů na homosexualitu a přenášení těchto názorů ze Spojených států prakticky do celého světa. Americká psychologická a psychiatrická asociace v roce 1952 zařadila homosexualitu mezi tzv. sociopatické poruchy. V roce 1962, zhruba za rok, už mezi sexuální deviace tato organizace zařadila. V roce 1973, za dalších 10 let schválila odebrání homosexuality z diagnostického statistického manuálu. V roce 1992 již dále nezařadila také Světová zdravotnická organizace (WHO) homosexualitu do desáté revize mezinárodní klasifikace nemocí.

A teď se zmíním trošku o chronologii české legislativy v této problematice. Když pominu ten fakt, že já když jsem studoval psychologii, psychiatrii a dělal zkoušku tady z těchto předmětů, tak byla homosexualita pořád řazena mezi sexuální deviace. Nicméně v Československu, nebo v České republice to už bylo vlastně, v roce 2006 byl schválen zákon 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví. 14. června 2016, to znamená za 10 let, zrušil § 13 odst. 2 zákona č. 115 z toho roku 2006, o registrovaném partnerstvím, a protože tento § 13 odst. 2 zcela vylučoval osvojení dítěte registrovaným partnerem. V roce 2018 byl předložen, to znamená za dva roky už po zrušení tohoto paragrafu, v parlamentu návrh novely občanského zákoníku rozšiřující manželství rovněž na svazky osob stejného pohlaví. Tenkrát o tomto sněm nerozhodl.

Nyní od června 2022 leží opět ve Sněmovně sněmovní tisk 241, který je předmětem našeho dnešního jednání, to znamená možnost umožnit uzavírání stejnopohlavních svazků, manželství a změnu nebo zrušení registrovaného partnerství na manželství. Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství, svým paragrafem 13 odst. 2 zcela vyloučil osvojení dítěte registrovaným partnerem bez ohledu na další okolnosti, tudíž meritum problému dnes, proč je navrhovaná novela opakovaně předkládána ke schválení, je jednoznačně osvojení a výchova naší další generace v homosexuálním prostředí, v tzv. homoparentálních rodinách.