Sám ale z branže nejsem. Vše, čím mne bombardují experti, proto shrnu jen v kostce. A budu klást bezelstné otázky. Pokud snad přehánějí, uvést je na pravou míru bude hračka. Míří-li ovšem do černého, diskusí v médiích to skončit nesmí.

Řeč je o kůrovcové kalamitě. Jde opravdu jen o to, co se nám tvrdí? Anebo hrozí pohromou, napravitelnou až za celé generace? Je pravda, že jsou napadeny už milióny kubíků dřevní hmoty – lýkožroutem smrkovým i jinými parazity, plenícími i borovicové porosty? Že oslabená vegetace se tím snáz stává i kořistí ploskohřbetky, bekyně a dalších škůdců? Že tohle vše se letos šíří jako lavina?

Je-li to skutečně tak, co brání identifikaci ohnisek nákazy a jejich neprodlené asanaci dřív, než spustí dominový efekt, k nimž zavazuje Lesní zákon a vyhláška Ministerstva zemědělství 101/1996 Sb.? Přišla snad lesní správa opravdu i o někdejší technické a personální zázemí, jímž by obojí zvládala vlastními silami? A  získává je tak jen cestou zakázek privátním subjektům, vázaných na výběrová řízení – a tedy za cenu fatálních zpoždění? Má-li stát v oboru i dva vlastní velké podniky, čím se na narůstající problém reaguje v jejich struktuře a organizaci? Je pravda, že řada konkrétních návrhů, předkládaných v daném směru už před lety, zůstává ležet ladem?      

Jsou následky stavu, k němuž to vede, skutečně tak alarmující, jak tvrdí renomovaní experti? Zdravý strom se, jak říkají, dokáže ubránit jen ataku pár desítek parazitů. Je-li jich víc, stává se rázem bezbrannou kořistí až 5 tisíc samiček. Každá naklade až kolem 80 vajíček. Další dospělá generace se z nich vylíhne za 8 – 10 týdnů. Je pravda, že letos ten koloběh startoval už v únoru? A z každého napadeného stromu, jenž nebyl asanován včas, uvolnil do okolí až kolem 400.000 lýkožroutů už do Velikonoc? Aby se z desítek stromů, které ten roj znehodnotil, vyklubal adekvátní násobek parazitů už v červnu? A ti se letos dokázali rozmnožit potřetí už do konce srpna – a nepřijde-li zima nezvykle brzo, stihnou to do října i počtvrté?

Expertní prognóza je děsivá. Už zhruba z 10.000 napadených stromů, u nichž asanace neproběhla včas, se letos vyrojí na 25 biliónů parazitů. Tak kobercový nálet podle nich hrozí zkázou, vedle níž jsou i někdejší pahýly v severním pohraničí jen banálním karambolem. Část těch, kdo se bojí přijít o práci, varuje před plošnou devastací smrkových porostů. Jiní se obávají, že přemnožený parazit decimuje i spoustu jiných dřevin.      

Je to jen plané panikaření? Ukazatele, jež ututlat nelze, vedou k vážnému zamyšlení už teď. Například propad ceny dřevní hmoty, nevídaný ani po řadě velkých polomů. V řadě lokalit se blíží k hranici, kdy náklady obnovy lesního porostu neokryje ani mýtní těžba. Do rovnováhy, zavedené už za Marie Terezie, to vnáší i finanční lapálie. Řadu lesnických firem už srazila do kolen. Teď to hrozí i mnoha dalším. Místo výnosů, s nimiž počítali, zbydou oči pro pláč i těm, kdo lesy vlastní.

Co bude s porosty, představujícími většinu českých lesů, je však i mnohem vážnějším rozcestím. Zmiňme aspoň tu z jeho dimenzí, vysílajících stále akutnější zprávu v posledních letech. Jsme jednou z evropských „střech“ vodního koloběhu. To, zda z něj zadržíme potřebný díl na našem území, závisí právě i na mase a kvalitě lesní vegetace. Spotřeba vody na hlavu už klesla pod polovinu nedávného stavu. Menšina jí plní i vlastní bazény. Tím méně jí čerpá plebejská většina. Teď navíc přibývá lokalit, kde je jí deficit i pro ty „za vodou“. Postup k udržitelné nápravě se rodí jen liknavě. Klíčové příčiny bere stále jen lajdáckým obloukem.

Budoucnost našich lesů je akutní prioritou. Pravda o všem, co o ní rozhodne, nepatří jen odborným kruhům. Plné právo na ně má i laická veřejnost. Mít jasno v tom, před čím varují kovaní experti, je v zájmu všech a každého. Jde především o následující otázky:

Jaký díl smrkových porostů je napaden lýkožroutem – i jinými ničivými parazity?

Je pravda, že se z původních ohnisek šíří napříč republikou – kam všude a v jaké míře?

Jak včasný a úplný je monitoring nákazy?

Jak rychle je třeba asanovat její ohniska, nemá-li se lavinovitě šířit dál – a nakolik se to daří v praxi?

Do jaké míry jsou zpoždění, vedoucí k expanzi parazita, způsobena tím, že lesní správa postrádá vlastní zázemí asanace - a musí ji sjednávat cestou výběrových řízení?

Nakolik do hry vstupují i zájmy podnikatelských subjektů, prosperujících úměrně poklesu cen kulatiny a vlákniny? 

V jaké míře je viníkem kůrovcové kalamity i tranzit napadené dřevní hmoty přes naše území?

Jaká opatření čelí tomu, aby se nákaza dál šířila i touto cestou?  

Jakému procentu smrkových lesů hrozí zkáza, bude-li lýkožrout expandovat dosavadním tempem? 

Nakolik hrozí devastace i jiným lesním porostům? 

Jak moc to ohrozí vše, v čem za zdravý les není náhrada?   

Jak konkrétně tomu čelí příslušné státní orgány a instituce?

Na odpověď, která nemlží a nekličkuje, čekají i jiné otázky. Hlavně dvě:

Jsou „neziskové organizace“, jejichž tlak vedl k epidemii lýkožrouta v nemalých částech Šumavy, skutečně „nezávislé“ – anebo gážisty cizí konkurence proti životním zájmům České republiky? Co konkrétně se podniká, aby se jejich destrukci učinila přítrž?  

Je masívní tranzit otevřených vagónů a kamionů s dřevní hmotou, napadenou lýkožroutem, ze zemí východně od našich hranic do Rakouska či SRN jen věcí čiré nedbalosti – anebo součástí predátorského scénáře, který se tak ničivě podepsal už na šumavských lesích?

Vše, čím mne bombardují experti, přijímám jako laik v dobré víře. Pokud se ukáže, že panikaří, jsem připraven se omluvit a vykrákat je za uši. Prokáže-li se však, že mají pravdu, jistě si vezmou slovo aspoň pak. Je-li to skutečně tak, že by tím ohrozili svou existenci, spoléhám na jejich pádné argumenty. Výměnou za zachování své anonymity s nimi jistě nebudou skrblit ani příště. 

Zkázu českých lesů připustit nesmíme!   

Josef SKÁLA