Jak se nedávno vyjádřil Babiš, majitel hnutí ANO, šel by do příští vlády s kýmkoliv, komunistickou stranu nevyjímaje. Vzápětí se s obdobnými vyjádřeními doslova roztrhl pytel. Přispěchal i majitel strany nazývané Svoboda a přímá demokracie. Ten v rozhovoru pro Týden prohlásil, že půjde do příští vlády s hnutím ANO a KSČM, hlavně když taková vláda zajistí více demokracie a větší podíl občanů na řízení státu.

Netřeba rozebírat, ani dlouze diskutovat o tom, jak pod vedení komunistického funkcionáře a estébáckého udavače spolu s těmi, kdo se komunistické doktríny popírající jakoukoliv demokracii nikdy nezřekli, se může někomu s jedním nebo dvěma ministerskými křesly podařit zajistit více demokracie a zvýšit podíl občanů na řízení státu. Takový protimluv, contradictio in adjecto, je plně srovnatelný s kulatým čtvercem. A znáte tu otázku, co je největší umění? No přeci vy…… se do rohu kulatého čtverce. Není z takových prohlášení jasné, že ten člověk nemyslí a nevím o čem mluví? Nekritičtí obdivovatelé zuřivě diskutující na všech možných i nemožných sociálních sítích by se měli nad tímto zamyslet.

Ovšem podstatnější než hlásání nesmyslů, je otázka, kdo všechno je pro dosažení výborně placeného místa ochoten se do hry nazývané podlézání možnému budoucímu vítězi parlamentních voleb také zapojit a co musí ta strana, která mu podepíše bianco šek obětovat ze svého programu a názorů. Nejprve tedy počet hráčů. Není zase tak malý, jak by se mohlo na první pohled zdát. Především jsou zde ale lidovci, kteří si vysloužili nelichotivou přezdívku sociální pracovnice z E 55 pro svoji ochotu jít s kýmkoliv, kdo zaplatí. Proto také byli v každé vládě socialistického Československa, a proto jsou také v každé vládě postkomunistické České republiky. Lidovci jsou stranou s dlouhou historií, ale náhle se zde objeví další skupinka, chovající se stejně jako babylonská nevěstka, samozřejmě také za příslušnou odměnu. Sice na druhém, ale neméně důležitém místě je otázka, co vše musí taková nevěstka obětovat za svoji příchylnost k diktátorovi Babišova formátu, který se o moc nedělí. Proto je zcela jasné, že případné místo ve vládě nebo ve vedení parlamentu bude jenom čistou formalitou, a outsider do počtu bude vždy přehlasován a ve vládě bude fungovat jenom jako vycpávka, jako užitečný hlupák ještě k tomu vykastrovaný, tedy impotentní. Faktem je, že Japončík obětuje klidně celý program a proč také ne, když jej celý opsal. Z cizího krev přeci neteče. Kdyby program sám vymyslel a napsal, a hlavně jeho realizaci myslel vážně, tak by se s ním jistě nechtěl tak snadno rozloučit. Není tajemstvím, že SPD také není žádnou stranou v pravém slova smyslu. Strana má dnes jen několik členů, protože předseda se bojí toho, že by se ho členové velmi rychle zbavili, tak jak to již zažil v Úsvitu. Proto se všichni ostatní zájemci o členství stávají jenom čekateli. Stejný postup kdysi používala Komunistická strana Československa, která požadovala dvouletou kandidátskou lhůtu. Takový čekatel má právo jenom poslouchat, pracovat a platit příspěvky a ustrašený šéfíček má jistotu, že ho nemohou svrhnout, když nemají právo volit orgány strany. Tak vypadá vážení, svoboda a přímá demokracie v praxi.