Jako národ jsme optimisté, tak jsme si vždy mysleli, že to horší již být nemůže. A oni nás přesvědčují každým dnem, že opak je pravda. Nejen, že to může být horší, ale ono to také horší bude.

Znovu se musím vrátit k římskému rčení, které poopravilo naši přílišnou politickou korektnost. Když totiž charakterizovalo příchylnost osob podle jejich inteligence a charakteru, tak osel k oslovi a svině ke svini.

A tady se dostávám k paní eurocosi. Pro hnutí ANO jako celek je velmi výstižná druhá část rčení. Ale s paní Jourovou jsem velmi na pochybách, pro ni by se opravdu nejvíce hodila charakteristika osla. To, co předvádí den co den ve svých vyjádřeních, není nic jiného než hýkání osla.

Její předposlední výrok zněl, musíme se smířit s omezováním našich práv a svobod. Je to prý daň za zajištění bezpečnosti. V Praze jsou již dva tisíce kamer, v Brně zatím jenom kolem pěti set. Tyto kamery sledují každý náš pohyb a záznamy se uchovávají. Mohou s nimi pracovat lidé, kteří by se k těmto záznamům neměli vůbec dostat. Takto jsou protiústavně šmírováni občané, kteří se ničeho nedopustili. Již nestačí, že jsme sledováni podle toho kde a co nakupujeme, již nestačí to, že se s našimi osobními údaji beztrestně kupčí. Několik málo jedinců sice bije na poplach a opakuje celé pasáže z Orwellova 1984. Jejich varování se však míjí účinkem, protože většinová veřejnost pochoduje zcela smířeně do náruče totalitního režimu snad ještě ochotněji, než pasažéři transportu procházející bránou Arbeit macht frei. Bez odporu, odevzdaně.

Úplně nejnovější vyjádření schvaluje odzbrojování občanů. Pro přesnost Evropská komise schvaluje takové zpřísnění a ztížení přístupu ke zbraním, že to bude znamenat odzbrojení i myslivců. A jelikož evropské normy jsou nadřazeny normám národním je pouhým obelháváním veřejnosti, když vláda České republiky prohlašuje, že přístup ke zbraním nebude zpřísňovat.

My jsme zde doma a my máme plné právo legálně vlastnit zbraně. Pro sport i pro ochranu sebe, svých rodin a svých obydlí. A význam tohoto práva zdůrazňují nyní takřka každodenní události. Po atentátu v Nice plno lidí i na kameru hrozně truchlilo, halilo se do červenomodrobílé trikolory, a s odvahou prohlašovalo, že se něco takového již nestane. Teď zase bědují v žlutočervenočerné a jsou plni odvahy a přesvědčení, že se něco takového již nebude opakovat.

Bude se to opakovat znovu a znovu do té doby, dokud bude v Evropě poslední přivandrovalec. A dokud naší jedinou reakcí bude truchlení, pasivita a zvrácená rasově politická korektnost. Viděl někdo z vás fotografie obětí z Nice nebo Berlína, kde byly i děti? Zatímco nějaké údajně syrské dítě je nám prezentováno ze všech stran jako několikrát zachráněno pokaždé někým jiným, opravdu zdařilé aranžmá, skutečné evropské oběti jsou zamlčovány. Je to útok na city a jednoznačná manipulace prostřednictvím médií. Pokud se objeví fotografie nějaké osoby v souvislosti s masakrem v Evropě, tak to je arabský novinář nebo člen policejního sboru stejné provenience. Zádušní mše se potom na čestných místech účastní imámové.

Chápu eurocosi. Za takových plat, jaký dostává, a to i mnoho let po skončení funkčního období, by jistě mnoho oslů a sviní prodalo i vlastní matku. To je jejich věc.

Proč ale mlčí všichni ti, kdo jsou obyčejní, nemají nic společného s vládnoucí bandou, nejsou za svoje mlčení a patolízalství bohatě honorováni? Čeština je jazyk velmi bohatý. Karel Čapek například vymyslel slovo robot, které je dnes jedním z nejpoužívanějších slov spojených s pokrokem lidstva. Nestojíme snad o to, abychom byli známi ve světě i pod jednotkou hlouposti „jedna Joura“.

Každý pokus o omezování práv a svobod jednoznačně odmítáme. Nenecháme se ohlupovat vymyšlenými záminkami, které mají odůvodnit ničení všeho, za co generace Evropanů obětovaly svoje životy. Neustoupíme ani o krok. Raději zemřít vstoje než žít na kolenou.