Profesora Kyselu jsem pokládal za někoho s kým mám odlišné názory, ale na druhou stranu jsem nezpochybňoval jeho rozhled, erudici a inteligenci. O to více jsem překvapen jeho chováním, vysvětlováním případu Ústavního nesoudce Fremra, jen těžko nacházím v jeho počínání špetku racionality či citu pro realitu a náladu ve společnosti. Lidově se tomu říká trapas.

I toto poněkud zmatené chování pana profesora nemůže zakrýt podstatný fakt, že politickou, ale čistě i Ústavní odpovědnost za tuto taškařici nese prezident republiky. Jasně se ukazuje, že volba nezkušeného, avšak pod euforickým marketingovým pozlátkem schovaného prezidenta byla volbou nešťastnou, hloupou, ba přímo tragickou.

To se dále nechci vyjadřovat, jak k této nedůstojnosti při volbě Ústavních soudců přispěl svým hlasováním Senát PČR. Na závěr snad mohu jen konstatovat, že tzv. onou pojistkou demokracie již dávno není. Hlasování o Fremrovi to jasně ukázalo i těm, kteří si to snad omylem ještě mysleli.