Příslušníci armády už dlouhé týdny hlídají hranice, rozváží materiál, pomáhají v domovech seniorů, podílí se na plošném testování populace a slouží v celé řadě dalších oblastí, které běžně na ulici nevidíme. Paradoxní je, že ve stejné době se začíná debatovat o tom, zda škrtat v rozpočtu Ministerstva obrany kvůli zmírnění budoucích dopadů ekonomické krize způsobené koronavirem. Debaty o možných úsporách se samozřejmě netýkají pouze armády, nicméně tato oblast je nejviditelnější a dostává se jí nejvýraznější mediální prezentace i diskusí na sociálních sítích. 

Jednoznačně říkám, že s jakýmikoli škrty v rozpočtu armády nesouhlasím a souhlasit nebudu. Naši vojáci mají připraveno mnoho nákupů a modernizačních projektů, na které čekají jako na smilování celé roky. Zdaleka nejde pouze o chystaný nákup 210 bojových vozidel pěchoty (BVP). Naše armáda byla léta otloukánkem, její rozpočet byl neustále osekáván a vojáci dodneška používají stroje, které jsou nezřídka za hranicí životnosti. Máme vysoce profesionální vojáky a vojákyně, kteří jsou světově ceněni a velmi pozitivně hodnoceni, na druhou stranu ovšem používají techniku, která by dávno měla být v muzeu. Jaký paradox!

Máme před sebou nelehké období. Budeme se muset uskromnit, více pracovat, šetřit a postavit ekonomiku zpátky na nohy. Důrazně však varuji před tím, aby se výrazné škrty týkaly armády. Zazněly různé návrhy, jaké akvizice odložit nebo zrušit. V kontextu celého státního rozpočtu se nejedná o nic, co by nás spasilo. Armádu by to ale mohlo uvrhnout do další krize. Vzpomínám si, jak jsem při svém nástupu na Ministerstvo obrany v roce 2017 byla v šoku ze zjištění, že vojáci nemají ani odpovídající boty nebo ponožky a výstroj si kupují ze svého v army shopech. Po dobu svého působení jsem se snažila vše napravit a potřebnou výstroj jsme nakupovali. Doufám, že i současné vedení resortu to hlídá. Situace, že ve výstrojních skladech nejsou ani ponožky, se nesmí opakovat!

Ano, stát bude muset šetřit. Je ale potřeba šetřit chytře a na správných místech. Armáda mezi ně nepatří. Jak jsem psala v úvodu, v této době všichni občané vidí, jak jsou vojáci důležití, jak pomáhají a všichni vidíme, že se bez nich neobejdeme. Proto se o ně musíme odpovídajícím způsobem starat. Historie nás naučila, že velké škrty a úspory na vojácích a armádě se nám vždy vymstily. Československé vlády za první republiky po hospodářské krizi ve 30. letech drasticky šetřily na armádě. Politici si tehdy mysleli, že o nic nejde, žádná světová hrozba přece není na obzoru. O pár let později přišli na to, že udělali možná největší chybu svého života. Co se dělo poté, netřeba připomínat.

Neříkám, že je před námi válka nebo existenční bezpečnostní hrozba. Smyslem celého sdělení je, že v této oblasti nelze s přesností předvídat na roky dopředu. Armáda musí být připravena a moderně vyzbrojena, aby občané mohli klidně spát. Jak říká klasik: kdo chce mír, chystá se na válku. Vojáci a vojákyně, muži a ženy, kteří se zavázali sloužit své zemi a přísahali jí věrnost, jsou ochotni za nás všechny položit životy. Nezapomínejme na to ani v těchto horších časech a snažme se jim vytvořit co nejkvalitnější podmínky pro jejich službu.

(převzato z Profilu)