Digitalizaci stavebního řízení začala připravovat už ministryně Dostálová za ANO 2011. K financování jednotlivých kroků hodlala použít jak domácí zdroje, tak peníze z EU, konkrétně z Národního plánu obnovy. Ministryně Dostálová začala vést soutěžní dialogy a jí zvolený postup měl přinést řešení v ceně kolem 2 miliard korun. Způsob, jakým řízení zahájila, měl zcela zjevně za cíl zakonzervování monopolního a uzavřeného prostředí, neřešil problém proprietárního uzamčení zadavatele a podobně. Zkrátka existovala celá řada důvodů, proč zakázku zrušit a začít znovu a lépe.

To udělal ministr Bartoš v roce 2023 a vypsal novou soutěž na dodavatele systému. Otázkou je, proč s tím otálel a neučinil tak hned po nástupu do funkce, každopádně jím požadované otevřené webové řešení již mělo být o 1,2 miliardy levnější. Není třeba zdůrazňovat, že silná právní pozice při nakládání s daty a otevřený systém jsou zcela základní výhodou pro zadavatele, uživatele a v důsledku i pro klienta.

Ministerstvo pro místní rozvoj o přípravě systému příliš nekomunikovalo se zástupci samospráv, ani s organizacemi, které se zaváděním open source systémů zabývají. Alespoň o takové komunikaci nic nevím. A je to škoda, mohli jsme být nápomocni. Vím, že mezi komunálními politiky, ajťáky i úředníky je řada lidí, kteří digitalizaci fandí, podílejí se na menších a dílčích projektech a rádi by pomohli. Ale k tomu se ještě dostaneme.

V každém případě bylo jasné, že moc času nezbývá a vše se bude odehrávat v časovém presu. Vláda spolu s ministerstvem zcela zjevně považovala za nutné dodržet šibeniční termín a zároveň spustit nový systém spolu s datem účinnosti nového stavebního zákona. Proč to bylo nezbytné nevím, nicméně tomuto cíli bylo podřízeno úplně vše. A to nejhorší mělo přitom teprve přijít.

Ozvaly se společnosti, které spravují současný systém a mají dlouhodobé zájmy na MMR. Podaly stížnost na ÚOHS a ten výběrové řízení zrušil. Ministerstvo pro místní rozvoj přesto pokračovalo ve spolupráci s dodavatelem. Práce mu zadalo v rámci jednacího řízení bez uveřejnění, a to za necelých 40 milionů korun. Zákon to umožňuje, pokud je to nezbytné. No a nezbytné to zjevně bylo, pokud vláda trvala na tom, že ze všeho nejdůležitější je dodržení termínu 1. července, i kdyby čert na koze jezdil. A on jezdil!